Článek
Dlouho jsem si myslela, že se o sebe starám.
Cvičila jsem.
Meditovala jsem.
Snažila jsem se jíst zdravě.
Chodila jsem na procházky.
Četla jsem knihy o osobním rozvoji.
Pořád existovalo něco, co bych mohla dělat lépe.
A já to dělala.
Jednoho dne jsem si ale uvědomila něco zvláštního.
Byl to vlastně docela povedený den.
Byla jsem cvičit.
Meditovala jsem.
Jedla jsem zdravě.
Udělala jsem skoro všechno, o čem jsem si myslela, že mě udělá šťastnější.
A přesto jsem večer stála v kuchyni a přejídala se.
Pamatuju si ten pocit.
Nechápala jsem to.
Vždyť jsem přece udělala všechno správně.
Tak proč se pořád cítím prázdná?
Proč mám pocit, že mi něco chybí?
A proč jsem tak strašně unavená?
Tehdy mi došlo něco, co jsem dlouho neviděla.
Možná jsem se o sebe vůbec nestarala.
Možná jsem se snažila sama sebe opravit.
Cvičila jsem, protože bych měla.
Ne protože bych milovala pohyb.
Jedla jsem zdravě, protože bych měla.
Ne protože bych se o sebe chtěla postarat.
Meditovala jsem, protože bych měla být klidnější.
Ne protože jsem potřebovala klid.
Všechno, co jsem dělala pro sebe, jsem dělala proti sobě.
Pořád jsem sama sobě vysílala stejnou zprávu.
Ještě nejsi dost.
Ještě se musíš zlepšit.
Ještě se musíš opravit.
Ještě musíš být disciplinovanější.
A pak mě napadla zvláštní otázka.
Když mám ráda svoje děti, snažím se je opravit?
Nutím je být dokonalejší?
Nutím je zasloužit si lásku výkonem?
Ne.
Chci, aby se cítily dobře.
Aby byly v bezpečí.
Aby věděly, že jsou dost.
Tak proč se k sobě chovám jinak?
Proč se o sebe starám jako o projekt?
Co když nejsem rozbitá?
Co když nepotřebuju další plán?
Další pravidla?
Další sebekontrolu?
Co když potřebuju něco mnohem jednoduššího?
Mít se ráda.
Ne až zhubnu.
Ne až budu disciplinovanější.
Ne až budu mít všechno pod kontrolou.
Teď.
Taková, jaká jsem.
Od té doby se něco změnilo.
Nechodím ven proto, abych spalovala kalorie.
Chodím ven, protože miluju vítr na tváři.
Necvičím proto, že bych měla.
Cvičím proto, že se pak cítím dobře ve vlastním těle.
Nevařím zdravě proto, že je to správně.
Vařím zdravě proto, že si zasloužím péči.
Je zvláštní, jak moc se změní stejná činnost, když se změní důvod.
Dřív jsem se o sebe starala proto, že jsem se snažila být lepší.
Dnes se o sebe starám proto, že se snažím být laskavější.
A ten rozdíl změnil úplně všechno.
