Článek
Rutina nestačí. Ale může tě udržet nad vodou
Dlouho jsem si myslela, že když budu mít správnou rutinu, všechno se uklidní.
Že když budu pravidelně vařit, uklízet, chodit ven, cvičit…
tak se budu cítit dobře.
Jenže realita byla jiná.
Prostředí kolem mě bylo nestabilní.
Nálady se měnily.
Plány neplatily.
Neměla jsem jistotu, co bude zítra.
A já jsem se snažila vytvořit klid uvnitř toho všeho.
Rutina pomáhala.
Ale jen do určité míry.
Protože jsem postupně začala vidět pravdu:
Rutina nevyřeší prostředí.
Nevyřeší chaos.
Nevyřeší nejistotu.
Nevyřeší to, že nemám pevné zázemí.
A přesto má obrovský význam.
Protože v době, kdy nemáš jistotu venku…
můžeš si ji začít vytvářet uvnitř dne.
---
Co funguje teď
Neřeším ideální život.
Řeším dnešek.
Držím jednoduché věci:
Ráno vstát.
Najíst se.
Postarat se o děti.
Jít ven.
Večer zpomalit.
Ne dokonale.
Ale dostatečně.
A do toho přidávám malé kotvy:
Krátké cvičení.
Chvilku tvoření.
Chvíli ticha.
Ne proto, že to všechno vyřeší.
Ale proto, že mě to drží.
---
Děti a přesuny
Dřív jsem měla strach, že jim tím ubližuju.
Že když nejsme pořád na jednom místě, nebude to pro ně dobré.
Dneska to vidím jinak.
Děti nepotřebují dokonalý dům.
Potřebují stabilního člověka.
Rytmus.
Blízkost.
Předvídatelnost v maličkostech.
Ano, dlouhodobě potřebují zázemí.
Ale teď…
je v pořádku, že procházíme přechodnou fází.
---
Pravda, která bolí i uklidňuje
Ne, není jedno, kde bydlím.
Prostředí má vliv.
Lidi mají vliv.
Stabilita místa má vliv.
A já ji chci.
Ale teď ji ještě nemám.
A tak dělám to, co můžu.
Nevytvářím dokonalý život.
Vytvářím dostatečný.
Takový, ve kterém se neztrácím.
---
Závěr
Rutina není řešení.
Ale je to kotva.
A když je moře rozbouřené…
kotva může být rozdíl mezi tím, jestli se ztratím, nebo udržím.
A já se teď učím:
udržet sebe.
Dokud nevytvořím pevnější břeh.
