Článek
První rok, co jsem se vdala, trávím Vánoce s tchýní a tchánem. A zažívám něco, co jsem ještě nikdy neviděla. Tchán sám od sebe shání kapra, stahuje ho a porcuje den předem. Stromeček má nachystaný dokonce několik dní předem v garáži. Ví, že je to jeho zodpovědnost a nikdo mu to nemusí říkat ani ho kontrolovat. Tchýně si připravuje den předem salát a má už vše naklizené a připravené na další den. 24. 12 ráno přichází manželova teta na snídani a my se společně všichni smějeme a cítím pohodu. Já s manželem objedu dopoledne tři tety a s kytarou jim zazpíváme mezi dveřmi pár vánočních koled. To se mi moc líbilo. Cítím vánoční atmosféru, o které jsem vždy snila. Mě nikdy nenapadlo, že se dá na Vánoce někoho navštívit. A tady je to běžné. Já na Vánoce ještě běžně běhala s hadrem nebo vysavačem. Po našem návratu začínáme s manželem smažit kapra. Vše jde jako po másle. Každý zná své povinnosti a bez řečí je rád plní. Nikdo ho nemusí kontrolovat a uhánět. To je to, co jsem hledala! Rodinnou sounáležitost. To všichni táhneme za jeden provaz. To, že to chceme všichni dobré jeden pro druhého. A nezáleží na tom, jaké zvyky děláme, nebo neděláme. Záleží na tom, že chceme být všichni spolu a každý do toho něco vkládá. To je to, co mi chybělo.
Tyto Vánoce nebyly ve všem dokonalé. Pocítila jsem i smutek, že jsem nechala mamku samotnou na pospas tátovi. Ale poprvé v životě jsem cítila, že to chceme jeden pro druhého hezké a snažíme se. Každý do toho za sebe dal spoustu energie, a tak se mu i vrátila.
