Článek
O naší zastávce v Itálii jsem psala zde, o další zastávce v Chorvatsku pak tady. Naše poslední destinance byla jen půl hodiny jízdy od té předešlé. Bylo to tak blízko, že jsem přemýšlela, jak by se dal stan přesunout o pár desítek kilometrů vedle, aniž bychom ho zase museli hodinu skládat a hodinu stavět. No ale co už, cesta je cíl, a takové stanování je dobrodružství, člověk se alespoň nikdy nenudí. Vydali jsme se tedy zase o něco jižněji na Istrii do kempu Bijela Uvala, který patří pod řetězec Istra camping. V okolí je více kempů, hned vedle je kemp Zelena Laguna, a kousek dále je pak pětihvězdičkový kemp Istra od Valamaru, který jsme také zvažovali, ale Bijela Uvala u nás vyhrála hlavně díky bujnému porostu stromů, a také jsme chtěli vyzkoušet jiný řetězec, než Valamar.
Hned příjezd na recepci byl opět bez problémů, anglicky mluvící recepční a celková organizovanost oproti Itálii mě velmi těšila. Ten den už bylo trochu zataženo a teplota klesla o dobrých 5 stupňů, podle všeho se dokonce blížily nějaké bouřky. Na recepci měli dokonce vyvěšené varování před větrem a padajícími větvemi. Chvíli jsem uvažovala, jestli je vůbec dobrý nápad tam zakempit, protože spát pod stanem za bouřky s možností, že na vás spadne třeba strom, to opravdu nechcete. Recepční mě ale uklidnil, že to nebude tak hrozné. No, abyste nebyli napjati, nebylo to tak hrozné a ve zdraví jsme přežili.
Vybrali jsem si parcelu velmi blízko aquaparku, hluk ve dne nám nevadí, a narozdíl od Itálie tady nepořádají žádné noční bazénové party, takže v 8 je už klid. Tady už byla půda o něco kamenitější a tak jsem se s dětmi vydala hledat větší šutry na zajištění stanu – neb kolíky do země zatlouct nešly.
Plusy a mínusy
Bijela Uvala je jako kemp spíše taková vyvýšená plošina, více se svažuje dolů až kousek od moře. Bohužel pro mě jako člověka s kočárkem je většina přístupů do nižších poloh a nejenom k moři po schodech. Kemp je jakoby terasovitý. Zatímco v Lanterně byly většinou silnice, tady jsou schody. Ale dá se najít přístup bez schodů, jen to znamená trochu obcházení nebo spíš zapamatovat si, kde to bylo ať nemusíte bloudit. Samotný přístup k moři je pak opravdu většinou po schodech, ale taky záleží, ve které části kempu. Moře je tu krásné i s výhledy na nějaký ten ostrůvek, jen pláže nejsou nic moc pro děti, kolikrát je i vstup jen po žebříku. Moře si pochvaloval manžel, my jsme v něm za ty tři dny ani nebyli, i vzhledem k tomu, že se zhoršilo počasí a moře bylo trochu divoké. I tím, jak byly větší vlnky, tak jedna z mála kamínkových pláží byla tak podemletá, že vstup do vody byl celkem strmý. Moře jsem si tedy neužila, jen jsem si v něm posbírala pár oblázků na památku.
Některé pláže jsou hezky upravené.
Moře jsme si ale vynahradili návštěvou aquaparků. Bazénů je tu opět několik, jeden kousek od recepce, pak aquapark, u kterého jsme kempovali a jeden bazén s úžasným výhledem na moře. Aquapark s tobogány byl skvělý I pro naše dvouleté dítě, a děti se tam mnohem více vyřádily. Vyřádila jsem se tam dokonce i já, když jsem se asi po 10 letech odvážila na tobogán. A to dokonce několikrát.
Bazény jsou zde také parádní a vyřadí se v nich všichni.
Co se týče sociálek - protože jsme byli blízko aquaparku, tak jsem využívali sociálky, které byly přímo u nich, a jejich stav mě popravdě po příchodu docela vyděsil. Jsou asi nejvíce vytížené vzhledem k poloze a podle rozpisu jsem pochopila, že úklid probíhá pouze v 7 ráno a v 7 večer. Takže když jsme přišli v neděli odpoledne, byly zrovna před úklidem. Po úklidu ale už vypadaly skvěle. Takže tady sice neuvidíte neustále pendlovat uklízečky, ale zato je úklid precizní. Jinak jsou jejich sociální zařízení celkem normální, měla jsem trochu problem s orientací, třeba na pánských toaletách bylo wc pro invalidy, na dámských jsem ho nenašla apod. Na našich sociálkách byl například fén, ale jenom jeden. Což jsem moc nepochopila. Na vzdálenějších sociálkách bylo fénů už o trochu více, takže člověk musel trochu hledat. Venkovní dřezy na umývání nádobí byly na můj vkus poněkud vysoko, což mi přišlo dost nepraktické.
Nakonec ještě jedna věc, která mě docela na kempu mrzela byla ta, že se skoro nikde nedalo platit kartou. V supermarketu ano, ale v restauracích, bufetech, stáncích nikoli. No tak alespoň jsme ušetřili.
Co je na kempu ale asi největší výhoda je opravdu super vybavené hřiště, nebo spíše několik hřišť. Za aquaparkem je ještě starší hřiště, ale veliké a hlavně si na něm vyhraje i malé dítě, takže náš dvouleťák měl konečně o zábavu postaráno. Ale pak je zde také úplně nová rozlehlá herní zóna, kde je opravdu všechno a opět pro všechny věkové kategorie, včetně místnosti na videohry nebo dětského klubíku. Takže pokud hledáte kemp, kde se děti vyřádí, tenhle je ten pravý.
Co je taky na kempu super, je cena. Na cenu jsem se prozíravě ptala již při příjezdu, ať víme, co nás čeká. Tři noci nás vyšly na nějakých 5000 Kč, což je méně než 1700 Kč na noc a asi o 30 procent méně než třeba v Lanterně. A to jsem ani nebyli na nejlevnějších místech, ještě je možné zakempit na volné ploše, kde nejsou ohraničené parcely. Ano, ono to jde trochu poznat, že je kemp levnější, i klientela je trochu jiná, občas to tam vypadá jak v zahrádkářské kolonii, některé karavany jsou vyloženě za ta léta co tam stojí zarostlé do země, a jiní tam kempují opravdu dlouhodobě, takže tam mají vybudované zázemí. Na mě kemp popravdě působil trochu retro dojmem, a nebýt nových dětských hřišť, tak už bych se tam neměla důvod vracet. Ale zase je vidět, jak jej postupně renovují, promenády jsou nové, upravené a časem se upraví jistě i zbytek.
Výlet do Rovinj
Na druhý den jsem se rozhodli vydat se do blízkého města Rovinj. Podle aplikace počasí se tak o pět stupňů „ochladilo“, ale pocitově bylo podle mě úplně stejně jako předtím. Možná někde ve stínu by jste rozdíl poznali, ale na slunci bylo stále naprosto úmorné vedro. V Rovinj jsme kupodivu zaparkovali úplně zadarmo někde u domů, parkovalo tam více aut a nezdálo se, že by to bylo zakázané. Byli jsme tak kilometřík od starého centra, takže nás čekala trocha chůze podél přístavu, přes trhy až do úplného centra.
Jediným naším plánem byl oběd, opět zcela náhodně jsem si vybrali restauraci Atlas, vybrala jsem si jídlo a šla jsem v kočárku uspávat dítě, takže jsem se trochu projela i po okolí. Na oběd už jsem se dostavila s dítětem spícím, takže jsem si ho mohla pořádně vychutnat. Poprvé v životě jsem si objednala grilované kalamáry neboli „lignje na žaru“. Nemůžu ovšem říct, že by mě nějak uchvátily, dokonce ke konci mi cosi začalo křupat mezi zuby a se sebezapřením jsem to dojedla, protože jsem si myslela, že to tak má být. Až doma jsem se na to zeptala ChatGPT, který usoudil, že to asi byly nedobře očištěné kalamáry od písku a že to rozhodně křupat nemá. Tak super. Naše tři jídla a pití stály snad 2000 Kč a nedá se říct, že bych byla spokojená.
Se stále spícím dítětem jsme se vydali ještě na dezert někam jinam a zapadli jsem do kavárničky Al Ponto Caffee. Příjemná kavárna s hezkým interiérem, chutným sortimentem a příjemnou obsluhou. Tady jsem si připadala ani ne jako turista, ale jako doma v oblíbeném místním podniku. Navíc je na rohu ulice, takže z ní máte výhled do tří svtěových stran na hezké historické budovy. Tuto kavárnu rozhodně doporučuji!
A to bylo všechno, co jsme v Rovinj viděli, opravdu bylo takové vedro, že procházet se po ulicích nepřipadalo v úvahu a zase jsme se vydali rovnou k autu a zpátky do kempu zchladit se v bazénu.
Poslední noc za deště a s hlučnými Nizozemci
Poslední den jsme si řekli, že kemp je fajn a tři noci jsou málo, a že bychom si ještě jednu noc přikoupili. Na recepci nám ovšem řekli, že náš pitch už si někdo rezervoval. Nedivím se. Za tu cenu se kemp opravdu vyplatil a bylo vidět, že je celkem narvaný. Poslední den jsme si tedy ještě chtěli pořádně užít večerní zábavu s dětmi, film a další. Například jsme konečně staršímu synovi chtěli zaplatit super prolízačku. Ovšem když jsme se k večeru vydali směrem k hřišti, začalo poprchávat. Ano, blížila se bouře. Čekal nás tak večer strávený pod stanem. Docela zlověstně foukal vítr, a tak jsme se rozhodli už sklidit plachtu, která nám sloužila jako přístřešek. Naštěstí máme veliký stan i s předsíní, takže všechny věci včetně sebe jsme schovali tam. Pršelo vlastně jen trochu, ale když jste pod stanem, všechno se třese, lítá kolem, ve větru se ohýbá a kapky do stanu bubnují šíleně hlasitě. Pod tím stanem je to prostě velmi dobrodružné.
Děti i manžela jsem dala spát a jako správná noční sova jsem si ještě chvíli lebedila v předstanu. Chtěla jsem se ještě před spaním vydat na WC, ale došlo mi, že to nebude nejlepší nápad, takže jsem v tu chvíli byla opravdu ráda za naše přenosné WC s pilinami pro případy nouze.
Poslední noc byla výživná nejenom kvůli bouři, ale take kvůli vedle kempujícím Holanďanům. Už když přijeli a rozložili svůj tábor, vypadalo to, jakoby si zabírali území a dělali u toho neskutečný hluk. U všeho. Mluvili nahlas, nejspíš i nahlas dýchali. A teď večer se neskutečně nahlas bavili, smáli se, křičeli. Jejich děti výskaly, jezdili na koloběžkách, Popravdě ani nechápu, jak to dokázali při těch zlověstných zvucích blížící se bouře. Naštěstí v 11 jako když utne a i Holanďané poslušně utichli. Slyšela jsem zkazky, že je tento národ strašně hlučný při kempování, možná i obecně. Čím to je? Má s tím někdo další zkušesnost? Každopádně jsem ocenila, že noční klid dodržovali, to se nám naštěstí nestalo ještě nikde, že by někdo narušoval noční klid. Ovšem četla jsem recenze, že ne všichni měli tuto zkušenost a hluk v kempu pokračuje i hluboko do noci. Možná jsme jen měli štěstí, protože pršelo, a tak nikdo neměl na párty v dešti náladu. A bouře naštěstí šla kolem, a nakonec to nebylo tak hrozné, takže jsem byli rádi, že jsme i se stanem neodletěli, nebo že na nás nespadla větev.
Ráno už nás čekala pouze snídaně a balení, naštěstí už nepršelo a po 14 krásných dovolenkových dnech na čerstvém vzduchu jsme se vydali směrem přes Rakousko opět domů. Nevýhoda tak dlouhé dovolené je, že už se vám ani nechce vracet se domů a pak máte depku. Ale já jsem se na druhou stranu těšila, až si vyperu a budu mít chvilku zase svoje pohodlí. A zase hned můžeme plánovat a těšit se na další cesty do Chorvatska nebo jinam!
