Článek
Klasický páteční večer. S kamarádkami jsme vyrazily do baru – tančilo se, zpívalo, tu a tam nám na stole přistál drink od nějakého gentlemana, který se nás snažil oslnit svou velkorysostí. Večer byl v plném proudu, když se k nám připojila parta známých od jedné z holek. Mezi nimi byl i on – říkejme mu třeba David.
David byl šarmantní, pozorný a měl přesně tu správnou dávku drzosti, která mě bavila. Slovo dalo slovo, pohledy se protly na správných místech – a než jsem se nadála, skončili jsme v kumbále. A bylo to boží.
Probuzení do reality už tak boží nebylo. Oblékání, rychlé úpravy, zpátky ke stolu. Kluci, včetně Davida, už tam nebyli – prý šli obrážet další bary. Fajn, žádné drama. Holky a já jsme si ještě chvíli užívaly večer, než přišel čas platit. Sáhnu do kabelky pro peněženku… a v ní prázdno.
Chvíli jsem na ni zírala, jako bych čekala, že se peníze magicky objeví zpět. Nepřišly. Zato mi to pomalu začalo docházet. David. Ten úžasný, pozorný a galantní David.
Ano, dámy a pánové, nejenže jsem s ním strávila vášnivou chvíli v kumbále, ale ještě jsem za to pěkně zaplatila. Naštěstí mě kamarádka zachránila a útratu zatáhla (děkuji, Lenko, jsi nejlepší!). Druhý den jsem jí to samozřejmě vrátila, ale Davida? Toho už jsem nikdy neviděla.
A tak jsem se poučila. Nejenže si od teď líp hlídám peněženku, ale taky už vím, že některé zážitky jsou doslova „za všechny prachy.“
