Článek
Platón (cca 428– 348 př. n. l.) je bez nadsázky jednou z nejvýznamnějších postav v celých dějinách západního myšlení. Tento athénský filozof, zakladatel proslulé Akademie a žák Sókratův, svými myšlenkami položil základní kameny mnoha filozofických disciplín, od metafyziky a epistemologie po etiku a politickou filozofii. Jeho dílo, převážně dochované ve formě dialogů, dodnes inspiruje, provokuje a formuje filozofické diskurzy po celém světě.
Platón se narodil v Athénách do významné aristokratické rodiny. Jeho otec Aristón odvozoval svůj původ od athénských králů, zatímco matka Periktioné byla spřízněna se slavným athénským zákonodárcem Salónem. Vyrůstal v období, kdy Athény prožívaly úpadek po prohrané Peloponéské válce, což nepochybně ovlivnilo jeho pozdější politické myšlení.
Mladý Platón se věnoval studiu a pravděpodobně se připravoval na politickou kariéru, která byla v jeho společenské vrstvě obvyklá. Klíčovým momentem jeho života se však stalo setkání se Sókratem, jehož žákem se stal. Sókratův způsob kladení otázek (maieutika), jeho neúnavné hledání pravdy a ctnosti, a především jeho nespravedlivé odsouzení k smrti v roce 399 př. n. l., hluboce zasáhly Platóna a odklonily ho od praktické politiky směrem k filozofii jako cestě ke skutečnému poznání a spravedlnosti. Sókratova smrt ho utvrdila v přesvědčení, že stát, který dokáže odsoudit svého nejmoudřejšího občana, je hluboce nemocný.
Po Sókratově smrti Platón opustil Athény a vydal se na cesty. Tyto cesty ho zavedly do různých částí středomořského světa, včetně Egypta, Kyrenaiky (dnešní Libye), jižní Itálie a Sicílie. Zde se setkal s různými filozofickými směry, včetně pythagorejců, jejichž zájem o matematiku a víra v převtělování duší zanechaly v jeho myšlení trvalou stopu.
Založení Akademie
Přelomovou událostí po návratu z jeho cest se stalo založení Akademie v Athénách kolem roku 387 př. n. l. Ta byla nejstarší a nejvýznamnější organizovanou institucí pro vědecký výzkum a vyšší filozofické a umělecké celostní vzdělávání (mousikè) ve starověké Evropě. Formálně a právně představovala státní náboženské sdružení (thiasos) zasvěcené Múzám umění a věd - dcerám nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné a také Athéně, bohyni moudrosti a ochránkyni města.
Podoba a Umístění:
Akademie vznikla na pozemku rozsáhlého posvátného olivového háje zasvěceného antickému hrdinovi Akadémovi (odtud název Akademie), severozápadně od hradeb, asi 2,5 km od historického centra Athén. Toto místo již předtím sloužilo jako veřejné shromaždiště a gymnastická škola (gymnasion), kde se lidé věnovali fyzickému cvičení i intelektuálním diskusím. Platón zde, v těsné blízkosti háje zakoupil za přispění darů od přátel pozemek, který zahrnoval dům a zahradu (kēpos). Akademie tak nebyla pouze budovou, ale spíše komunitou shromážděnou na určitém místě, využívajícím jak soukromé Platónovy prostory, tak přilehlý veřejný Akadémův háj s jeho svatyněmi zasvěcenými různým božstvům, včetně nejvyššího Dia, Athény a Apollóna, boha jitřního světla a léčitele.
Život v Akademii se soustředil kolem společných filozofických diskusí, přednášek a studia. Tyto aktivity probíhaly v různých částech areálu, včetně procházek v háji a setkání v Platónově domě, kde se konala symposia (společné pitky a diskuse). Škola byla tedy společenstvím, kde se starší a pokročilejší členové (učitelé) věnovali mladším a novějším členům (žákům). Účast byla zpočátku neformální a bez poplatků, otevřená těm, kteří projevovali zájem o filozofii a racionální bádání.
Vyučované předměty:
Ačkoliv neexistoval přesný a závazný studijní plán, důraz byl kladen na široké spektrum poznání, které mělo vést k pochopení podstaty reality a dosažení moudrosti a ctnosti.
Filozofie: Jádrem studia byla samozřejmě filozofie, zejména Platónova vlastní učení, ale diskutovaly se i názory jiných filozofů. Cílem bylo rozvíjet schopnost abstraktního myšlení a racionální argumentace.
Matematika: Platón přikládal matematice velký význam jakožto přípravě na filozofické myšlení. Údajně nad vchodem do Akademie stál nápis „Nevstupuj, kdo neznáš geometrii“. Studovala se aritmetika, geometrie, astronomie a harmonie (teorie hudby).
Astronomie: Studium pohybu nebeských těles bylo považováno za důležité pro pochopení řádu vesmíru.
Přírodní vědy: Zkoumaly se různé aspekty přírody, i když s větším důrazem na teoretické pochopení než na empirický výzkum v moderním slova smyslu. Aristoteles se zde například věnoval studiu biologie.
Etika a politika: Důležitou součástí studia byla i reflexe o tom, jak by měl člověk správně žít a jak by měla být uspořádána ideální společnost. Mnozí absolventi Akademie se později zapojili do politického života.
Rétorika: Schopnost přesvědčivě a logicky argumentovat byla pro budoucí státníky a myslitele klíčová.
Zasvěcení Akademie:
Samotný areál, kde se Akademie nacházela, byl historicky zasvěcen athénskému hrdinovi Akadémovi. Platónova filozofická škola, která se zde usadila, byla úzce spojena s kultem Múz (bohyň umění, věd a inspirace) a také s Athénou, bohyní moudrosti a ochránkyní Athén. Platón sám nechal v areálu zřídit svatyni zasvěcenou Múzám, což podtrhovalo význam, který přikládal studiu, umění a intelektuálnímu bádání.
Svatyně Múz jako srdce intelektuálního života akademie
V rámci athénské Akademie zaujímalo klíčové postavení Mouseion (Μουσείον), tedy svatyně zasvěcená Múzám. Tato instituce nebyla pouhým kultovním místem, nýbrž pulzujícím centrem akademického života, které mělo zásadní význam pro Platónovu výuku a bádání. Funkce Mouseionu přesahovala ryze náboženskou sféru a úzce se propojovala s intelektuálními a pedagogickými cíli Akademie, které odpovídaly komplexnímu pojetí Múz jako patronek veškerého duševního úsilí:
* Náboženské a symbolické centrum: Prvotní a základní funkcí Mouseionu bylo uctívání Múz. Zasvěcení svatyně právě těmto bohyním zdůrazňovalo, že veškerá činnost probíhající v Akademii – od filosofických diskusí po studium matematiky a astronomie – je inspirována a pod záštitou božských sil, které propůjčují moudrost, poznání a tvůrčí schopnosti. Přítomnost svatyně připomínala členům Akademie a studentům božský původ inspirace, která je nezbytná pro dosažení hlubokého porozumění. Mouseion jako trvalé centrum Akademie symbolizovalo kontinuitu intelektuálního úsilí a předávání vědění z generace na generaci. Navazovalo na starší řeckou tradici spojování učení a umění s božskou inspirací a zároveň vytvářelo novou institucionální formu pro organizované filosofické a vědecké bádání.
* Místo setkávání a diskusí: Mouseion sloužilo jako hlavní shromažďovací prostor pro členy Akademie. Bylo to místo, kde se konaly přednášky, semináře a především proslulé Platónské dialogy a diskuse. Architektura a uspořádání Mouseionu pravděpodobně podporovaly komunitní charakter akademického života a podněcovaly ke sdílení myšlenek a společnému hledání pravdy.
* Knihovna a studovna: Jednou z klíčových funkcí Mouseionu, která podtrhovala jeho akademický význam, bylo jeho využívání jako knihovny. Shromažďování svitků obsahujících filosofické texty, vědecké poznatky a další relevantní literaturu bylo pro výuku a bádání v Akademii zásadní. Přístup k písemným pramenům umožňoval studentům a učitelům seznamovat se s existujícím věděním, kriticky je hodnotit a navazovat na něj ve vlastním bádání. Knihovna v Mouseionu tak představovala základní nástroj pro systematické studium různých oborů.
* Archiv a místo pro uchovávání znalostí: Kromě aktivního využívání knihovny sloužilo Mouseion pravděpodobně i jako archiv pro uchovávání textů vzniklých přímo v Akademii, ať už šlo o Platónovy spisy, poznámky z přednášek či práce studentů a dalších členů. Tímto způsobem Mouseion přispívalo k institucionalizaci vědění a zajišťovalo kontinuitu a předávání poznatků v rámci školy.
* Podpora pojetí mousikè jako celostního vzdělání: Existence Mouseionu jako centra zasvěceného Múzám názorně ilustrovala a podporovala Platónovo široké pojetí celostního vzdělání mousikè, které není jen o získávání izolovaných informací, ale o kultivaci celé duše a mysli, která zahrnuje filozofii, umění i vědu.
Devět božských Múz
Devíti dcerami nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné, božskými múzami filozofické, umělecké a vědecké inspirace a devíti ochránkyněmi Athénské plátónské akademie byly:
Kalliopé (Καλλιόπη, "Krásnohlasá")
Doména: Epická poezie, hrdinský zpěv, filozofie a rétorika. Často považována za nejstarší a nejmoudřejší z Múz, někdy i za jejich vůdkyni. Byla Múzou Homéra při psaní Iliady a Odyssey.
Charakteristika: Vznešená, majestátní, moudrá a výmluvná. Inspiruje velkolepé příběhy hrdinů a bohů.
Podoba: Zobrazována jako vážná, zamyšlená žena, často s diadémem nebo vavřínovým věncem na hlavě.
Atributy a symboly:
Psací destička (tabulka) a rydlo (stylus)
Svitek papyru nebo kniha
Někdy zlatá koruna nebo vavřínový věnec
Občas trubka (pro ohlášení hrdinských činů)
Kleiō (Κλειώ, „Oslavující“ nebo "Ta, která činí slavným")
Doména: Historie, dějepisectví. Jejím úkolem je uchovávat a oslavovat minulé události a činy.
Charakteristika: Vážná, soustředěná, zaznamenávající běh času a událostí. Symbolizuje důležitost paměti a historie pro lidstvo.
Podoba: Často zobrazována sedící, zamyšlená, čtoucí nebo píšící.
Atributy a symboly:
Svitek (často rozvinutý) nebo truhla s knihami/svitky
Rydlo a destička
Někdy vodní hodiny (klepsydra) jako symbol času
Vavřínový věnec
Eratō (Ἐρατώ, „Líbezná“ nebo "Toužená")
Doména: Milostná poezie, lyrická poezie (zejména písně lásky), sborový zpěv a také pantomima. Její jméno je odvozeno od boha lásky Eróta.
Charakteristika: Půvabná, elegantní, inspirující něžné city, lásku a vášeň.
Podoba: Mladá, krásná žena, často ověnčená myrtou nebo růžemi.
Atributy a symboly:
Lyra nebo kithara (strunný nástroj podobný lyře)
Věnec z myrty nebo růží
Někdy je zobrazována s Erótem (Amorem) nebo holubicí
Euterpé (Εὐτέρπη, „Potěšující“ nebo "Obveselující")
Doména: Hudba (zejména hra na dechové nástroje), později také lyrická poezie. Přináší radost a potěšení skrze hudbu.
Charakteristika: Veselá, radostná, inspirující hudebníky a milovníky hudby.
Podoba: Často zobrazována hrající na nástroj, s veselým výrazem.
Atributy a symboly:
Dvojitá flétna (aulos) – její nejčastější atribut
Někdy jiné dechové nebo strunné nástroje
Věnec z květin
Melpomené (Μελπομένη, „Zpívající“ nebo "Oslavující zpěvem")
Doména: Tragédie, tragický zpěv a nářek. Původně byla Múzou zpěvu obecně, později se specializovala na vážný a smutný žánr tragédie.
Charakteristika: Vážná, důstojná, někdy smutná či zamyšlená. Reprezentuje vážnost, osudovost a patos tragického divadla.
Podoba: Často zobrazována ve vznešeném rouchu, s vážným až tragickým výrazem. Může nosit vysoké jevištní boty (kothurny), které nosili herci v tragédiích.
Atributy a symboly:
Tragická maska (smutná nebo vážná tvář)
Meč nebo dýka (symbolizující násilí v tragédii)
Někdy kyj (připomínka Hérakla, častého hrdiny tragédií)
Věnec z cypřiše nebo listů vinné révy
Kothurny (vysoké divadelní boty)
Polyhymnia (Πολυύμνια nebo Πολύμνια, „Mnohozpěvná“ – mající mnoho hymnů)
Doména: Posvátné písně, hymny, náboženská poezie, modlitby, také rétorika, pantomima, geometrie a zemědělství. Je Múzou hlubokého zamyšlení a vážné kontemplace.
Charakteristika: Velmi vážná, zamyšlená, meditativní, často tichá. Inspiruje zbožnost a výmluvnost ve vážných tématech.
Podoba: Často zobrazována zahalená, opírající se o sloup, v hlubokém zamyšlení, s prstem na ústech nebo pohledem upřeným do dálky.
Atributy a symboly:
Často je zobrazována bez specifických atributů, což zdůrazňuje její kontemplativní povahu.
Závoj
Opora o sloup nebo skálu
Někdy svitek (pro hymny nebo rétoriku)
Terpsichoré (Τερψιχόρη, „Těšící se z tance“ nebo "Potěšení z tance")
Doména: Tanec, sborový zpěv doprovázející tanec, chorální lyrika.
Charakteristika: Energická, živá, elegantní, plná rytmu a grácie. Inspiruje tanečníky a choreografy.
Podoba: Zobrazována v taneční póze, často s lehkým oděvem umožňujícím pohyb, s veselým výrazem.
Atributy a symboly:
Lyra (často držená tak, jako by na ni hrála při tanci)
Plectrum (trsátko)
Někdy činely nebo kastaněty
Věnec z květin nebo vavřínu
Thaleia (Θάλεια nebo Θαλία, „Kvetoucí“ nebo "Bujná, veselá")
Doména: Komedie, bukolická (pastýřská) poezie, idyla. Reprezentuje veselou a optimistickou stránku umění.
Charakteristika: Veselá, hravá, rozmarná, často s úsměvem. Inspiruje humor, satiru a lehkost komediálního žánru.
Podoba: Mladá žena v prostším oděvu, někdy v pastýřských botách nebo sandálech, s veselým výrazem.
Atributy a symboly:
Komická maska (smějící se tvář)
Pastýřská hůl (pedum)
Věnec z břečťanu nebo fialek
Někdy malá trubka nebo roh (k ohlášení komedie)
Ūrania (Οὐρανία, "Nebeská")
Doména: Astronomie, astrologie, nebeská mechanika (a v pozdějších dobách i křesťanská poezie). Je Múzou věd spojených s pozorováním hvězd a vesmíru.
Charakteristika: Vznešená, soustředěná na vyšší sféry, symbolizující touhu po poznání vesmíru a jeho zákonů.
Podoba: Často zobrazována hledící k nebi, někdy v plášti posetém hvězdami.
Atributy a symboly:
Nebeský glóbus (sféra)
Ukazovátko nebo kružítko (pro měření na glóbu)
Někdy svitek s nebeskými mapami
Oděv s hvězdami
Tyto atributy a podoby se ustálily postupně, zejména v helénistickém a římském období, a nebyly vždy zcela pevně dané.
Platón o Múzách
Ve svém dialogu Faidros se Platón dotýká tématu Múz na několika místech, přičemž jim přisuzuje významnou roli, zejména v souvislosti s božským šílenstvím (mania) a inspirací v umění a filozofii. Tyto pasáže pomáhají dokreslit Platónův pohled na Múzy nejen jako na bohyně umění, ale i jako na zdroj určitého druhu poznání a spojení s božskou sférou.
Jedna z klíčových pasáží, kde se Múzy objevují, je v rámci Sokratovy druhé řeči o lásce, známé jako „palinodie“ (odvolání předchozí řeči). Zde Sokrates hovoří o čtyřech druzích božského šílenství, přičemž jedním z nich je šílenství od Múz (Mousikē mania, Faidros 245a). Toto šílenství není vnímáno negativně, naopak, je označeno za božský dar a zdroj největších požehnání.
Platón zde charakterizuje šílenství od Múz jako stav, který se zmocňuje jemné a čisté duše, probouzí ji a inspiruje k tvorbě písní a jiných forem poezie. Tato poezie pak, ozdobená nespočetnými činy předků, vychovává budoucí generace. Platón ostře kontrastuje básníka či umělce tvořícího v božském šílenství s tím, kdo se snaží tvořit pouze na základě řemeslné zručnosti (technē) a rozumu, bez dotyku Múz. Taková střízlivá tvorba podle Platóna nemá proti tvorbě inspirované Múzami žádnou šanci a zaniká bez povšimnutí. Tímto zdůrazňuje, že pravá umělecká hodnota a schopnost vzdělávat a pozvedat duši pochází z božského vnuknutí.
Další významné zmínky o Múzách se objevují v Sokratově vyprávění mýtu o cikádách (Faidros 259b-d). Tento mýtus vypráví o tom, že cikády byly kdysi lidmi, kteří byli tak uchváceni zpěvem Múz, že zapomněli na jídlo a pití a zemřeli. Múzy je pak proměnily v cikády, aby mohly bez potřeby potravy a nápojů nepřetržitě zpívat a sloužit Múzám jako poslové, kteří Múzám sdělují, kdo z lidí je uctívá a která Múza je uctívána. V této pasáži jsou zmíněny i konkrétní Múzy v souvislosti s různými lidskými činnostmi a věděním:
Terpsichoré: je spojována s těmi, kdo uctívají Múzy skrze tanec a zpěv.
Erato: je spojována s těmi, kdo uctívají Múzy skrze milostnou poezii.
Kalliopé a Úrania: jsou zmíněny v souvislosti s těmi, kdo se věnují filozofii a politice, a jejichž řeči jsou nejkrásnější. Kalliopé jako Múza epické poezie a elokvence a Úrania jako Múza astronomie a nebeského poznání zde symbolizují nejvyšší formy intelektuálního a duchovního snažení.
Tento mýtus slouží jako alegorie pro sílu božské inspirace a oddanosti Múzám, která může vést k zapomenutí na tělesné potřeby a plnému odevzdání se vyšší činnosti, v případě filozofů k hledání pravdy a krásy.
Samotné prostředí dialogu, luční scenerie u řeky Ilissos s platany a keři mnišského pepře (agnus castus), je popsáno jako posvátné místo zasvěcené místním nymfám a bohu Achelóovi. Zvuk zpívajících cikád v tomto prostředí je Sokratem explicitně propojen s Múzami a jejich inspirací.
Celkově vzato, pasáže o Múzách ve Faidrovi je charakterizují jako božské bytosti, které jsou zdrojem inspirace a šílenství, jež vede k tvorbě nejvyšší umělecké a intelektuální hodnoty. Platón skrze tyto pasáže vyzdvihuje božský původ pravého poznání a kreativity a naznačuje, že určité formy lidské činnosti, zejména filozofie a inspirovaná poezie, jsou úzce spjaty s přízní a vedením Múz. Zasvěcení Platónovy Akademie Múzám tak získává hlubší význam v kontextu těchto myšlenek o božské inspiraci jako nezbytné složce pravého vzdělání a hledání moudrosti.
Pro Platóna nebyly Múzy pouhými patronkami básníků a hudebníků. Termín mousikè, odvozený od Múz, měl v jeho době mnohem širší význam než jen hudba v moderním slova smyslu. Zahrnoval veškeré duševní a kulturní činnosti, které rozvíjely mysl a duši, včetně poezie, rétoriky, tance, historie, ale i věd jako geometrie a astronomie, a v neposlední řadě i filosofie. V Platónově ideálním vzdělávacím programu, popsaném například v Ústavě, tvořila mousikè spolu s gymnastikou základ výchovy pro harmonický rozvoj člověka – gymnastika pečovala o tělo, zatímco mousikè o duši.
Múzy jako zdroj inspirace a božského šílenství:
Jeden z nejvýraznějších pohledů Platóna na Múzy se objevuje v dialozích Ión a Faidros. Zde Platón představuje myšlenku božského šílenství (theia mania), které může pocházet od bohů, včetně Múz. V Iónovi Platón Sokrata zpochybňuje tvrzení rapsóda Ióna, že jeho schopnost interpretovat Homéra pramení z umění či vědění (techné). Místo toho Sokrates naznačuje, že Iónova výmluvnost a emocionální působivost je výsledkem božské inspirace přenášené skrze Múzu k básníkovi (Homérovi) a od něj k rapsódovi. Přirovnává tento proces k magnetickému kameni, který přitahuje a předává svou sílu dalším železným kroužkům. Básníci a rapsódové jsou tak podle tohoto pohledu tlumočníky božského poselství Múz, nikoli mistry umění v racionálním slova smyslu.
Ve Faidrovi Platón rozlišuje čtyři druhy božského šílenství, přičemž jedno z nich pochází od Múz a projevuje se v poezii a jiných uměleckých formách. Toto múzické šílenství není negativním stavem ztráty rozumu, nýbrž povznesením duše, které jí umožňuje přístup k vyšší pravdě a kráse, jež by racionálním úsilím nebylo dosažitelné. Platón zde výslovně uvádí, že ten, kdo se pokouší tvořit poezii bez doteku múzického šílenství, pouze na základě umění, nedosáhne skutečné velikosti a jeho výtvor bude blednout před dílem inspirovaného šílence.
Múzy a filosofie:
Ačkoliv Platón kriticky hodnotil některé aspekty tradiční poezie, zejména tu, která apelovala primárně na emoce a mohla odvádět od pravdy (jak zaznívá v Ústavě při kritice „oslazené Múzy“ poezie), paradoxně sám spojoval filosofii s nejvyšší formou mousikè. Filosofie, jakožto hledání pravdy a porozumění nejvyšším principům, mohla být rovněž vnímána jako činnost inspirovaná Múzami, konkrétně „filosofickou Múzou“, která vede duši k racionálnímu bádání (logoi). V dialogu Filébos je dán přednost svědectví lásky k racionálnímu bádání inspirovanému filosofickou Múzou před smyslovými požitky.
V Kratylu Platón etymologicky spojuje slovo Mousai s výrazem môsthai, což znamená „hledat“ nebo „bádat“. Tímto naznačuje, že Múzy jsou ochránkyněmi těch, kdo se věnují výzkumu a poznání.
Múzy v Akademii:
Význam, který Platón Múzám přikládal, se odrážel i v praktickém fungování jeho filosofické školy, Akademie. Součástí areálu Akademie byla svatyně zasvěcená Múzám, známá jako Mouseion. Toto Mouseion nesloužilo pouze k náboženským účelům, ale fungovalo i jako knihovna a místo setkávání pro bádání a výuku. Přítomnost svatyně Múz v srdci Akademie symbolizovala, že veškeré akademické úsilí – od filosofie a matematiky po astronomii a další disciplíny – bylo vnímáno jako činnost pod patronací těchto božských bytostí, které propůjčují inspiraci a vedou k poznání.
Závěr:
Platónův vztah k Múzám byl komplexní. Na jedné straně kritizoval poezii, která zneužívala emocionální působivosti na úkor pravdy, na straně druhé však viděl v Múzách zdroj nezbytné božské inspirace nejen pro uměleckou tvorbu, ale i pro nejvyšší formy poznání a filosofického bádání. Múzy pro něj představovaly sílu, která povznáší duši, umožňuje jí nahlédnout pravdu a krásu a propůjčuje tvůrčí impuls, který přesahuje pouhou lidskou dovednost či techniku. V rámci Akademie symbolizovaly Múzy ideál komplexního vzdělání a bádání, které zahrnovalo jak racionální úsilí, tak i příjem božského vnuknutí vedoucího k hlubšímu porozumění světu. Múzy tak nebyly pro Platóna jen mytologickými postavami, ale živými symboly inspirace a zdroje poznání, které byly nedílnou součástí jeho filosofického systému a akademické praxe
