Článek
Téma knihy
Téma knihy je téměr to nejdůležitější a měli byste mu věnovat nejvyšší pozornost. Téma, které si vyberete, vás bude ovlivňovat v průběhu celého psaní, a proto není dobré ho podcenit.
Existují spisovatelé, kteří píší, co jim zrovna inspirace přinese a ani se nezamýšlí nad tím, jak by celá kniha měla skončit. Mně osobně vyhovuje psát podle aspoň přibližné osnovy, kam si předem zapíšu, jak příběh začne a skončí, popřípadě si poznačím některé mezibody v průběhu příběhu.
Proto doporučuji nechat si téma knihy alespoň týden uležet a pak si znovu odpovědět na otázku: Bude mě to téma bavit i za delší dobu? Dokáže mnou zvolené téma podržet celý příběh?
Název: hlavolam
Na názvu se zasekne mnoho lidí. Jsou lidé, kteří mají o názvu své knihy hned jasno, ale není jich mnoho. Doporučuji vymyslet jakýkoliv název, i když ho na konci změníte. To je tzv. pracovní název, u kterého se nezdržujete od psaní. Během psaní ho můžete kdykoliv změnit.
Papír nebo počítač?
Také sporná otázka. Každému vyhovuje něco jiného, avšak pamatujte, že ručně psanou verzi knihy budete muset před vydáním přepsat do počítače. Já proto preferuji digitální soubor.
První věta: strach mnoha lidí
První věta. Kolikrát už jsem si říkala, že se jí přestanu bát. Mnoho lidí se bojí napsat první větu, prostě nějak začít. Co když to nebude perfektní? Co když nikoho nezaujme?
Ale pravdou je to, že nezáleží na tom, jak moc bude první věta úžasná. S každou napsanou větou se budete cítit sebevědomější a po pár stránkách už si budete říkat, že na tom začátku příliš nesejde. Obvykle budete tu první větu několikrát měnit, přepisovat její znění kvůli pozdějšímu významu, ale na tom nezáleží. Hlavní je nějak začít. Bez první věty nemůže přijít věta druhá, natož věta třetí.
Jak často psát?
Na tuto otázku nelze s přesností odpovědět. Každému vyhovuje jiný systém psaní: někdo píše každý den třeba dvě stránky, další autor zase píše jednou až dvakrát týdně alespoň hodinu denně.
Je tedy na vás vysledovat, v které části dne jste nejproduktivnější a nejlépe se vám píše a ideálně tomu přizpůsobit svůj denní plán. Doporučuji psát na klidném místě.
Spisovatelský blok
Asi ten nejzásadnější problém, překážka, která do cesty k vydání vaší knihy vstoupí každému. Najednou nevíte, jak pokračovat a máte pocit, že to, co jste napsali, nestojí za nic. Nebojte, nejste v tom sami. Dost lidí zná Waltera Scotta, autora historického románu Waverley. Méně lidí ovšem ví, že i právě on spisovatelskému bloku podlehl a nebýt jeho budoucí vzpomínce na v mládí rozepsanou knihu, neznala by světová literatura jeden ze slavných románů.
Právě tak, jako Scott se v této chvíli zkuste zastavit, vzpomenout si, kolik času už jste své knize věnovali a pak prostě něco napsat dál. Uvidíte, stojí to za to!
A co konec?
Na konci knihy také záleží. Čtenáři vás musí kvůli konci buď milovat, anebo nenávidět. Nic mezi tím, ani snaha zalíbit se všem. Prostě jasný konec. Tečka. Vyhněte se podobným klišé jako žili šťastně až do smrti. Tohle čtenáře nezaujme a pokud napíšete více knih, pravděpodobně už ho žadná jiná nebude příliš zajímat, kvůli prvnímu závěru.
Přeji hodně zdaru při psaní knihy!
