Článek
Pracuji ve zdravotnictví, a proto mám kolem sebe mnoho příkladů opovrhování seniory. Jsou staří, křehcí, nemocní a potřebují pomoc, o kterou se často stydí nebo bojí požádat. Pod heslem „Mládí vpřed“ vrhají se mladí lidé i děti první do výtahů, do vstupních dveří, předbíhají se v lékárně. Obsazují místa v hromadné dopravě. Stařík je pomalý? To je jeho problém.
S vyšším věkem jsou obvykle staří lidé pokornější, bojí se hlásit o svá práva. Často jsou utiskováni digitalizací. Nezvládají dobře chytré telefony, „apky“ na všechny služby. Kontaktovat se s úřadem potřebují osobně, nedovedou se digitálně objednat k lékaři, koupit si po internetu lístek na vlak a platit v prodejně chtějí u pokladny s živou prodavačkou, aby se nezasekli a neschytali to od spěchajících, kteří s nimi nemají trpělivost. Řekli byste, že to jsou přece naprosto běžné úkony. Nejsou. Pokud mají poprvé v těchto úkonech problém, už to nechtějí opakovat a stydí se za neschopnost. Jejich fyzická slabost a bezbrannost láká delikventy k útokům a okrádání. Napadení potřebují pomoc silného okolí, ne lhostejnost.
Z bezhotovostních plateb mají strach, obavu z porušení bezpečnosti, napadení účtu. I na poště, pokud se pořadí a výběr služby řídí digitálně a na přepážce je úřednice odbude, není ani schopen porozumět, co vlastně má udělat, co vyhledat a zmáčknout, bojí se dělat chyby. Má problém online se objednat na lékařské vyšetření. Je třeba také počítat s tím, že nejsou již dobře mobilní, hůře vidí a slyší. O to více mne dráždí předvolební heslo: „Zdigitalizujeme Česko“. Pak se ptám, jak to zvládnou senioři? Mysleli na ně politici? Možná je to potlačení lidských práv. Práv, žít jako člověk ve své zemi, kterou budoval. S právem rozumět věcem svého života.
Nikdo nechce zpomalit pokrok, ale je třeba myslet na všechny občany. Příkladem je Estonsko: vedle digitální formy ponechává tu klasickou cestu, především s ohledem na seniory.
Objevují se názory, že je třeba v určitém věku odebírat seniorům řidičské průkazy. To je věc praktického lékaře. Nedovedu doložit, jestli více dopravních nehod způsobují senioři, nebo naopak mladí, kdy sílí názor na snížení věku k dosažení řidičského průkazu již v 16 letech.
Politik ve vysoké funkci mne překvapil názorem: „Dovedu si představit, že bych některým seniorům odebral právo volit“. Zřejmě mu vadí, že senior volí na základě celoživotních zkušeností a nenechá se lehce přemluvit volit proti svému přesvědčení. Proto asi aktivita Přemluv bábu, přemluv dědka nevyšla. Pokládám ji za nemravnou. Nesdílím názor stejného politika umožnit právo volit šestnáctiletým, nezralým, ale asi především lehce ovlivnitelným mladým lidem.
Nic není černobílé, nejsou jen laskaví senioři a nepřejících a nepříjemných mladých lidí také není velký počet. Většina mladé generace má dobrou výchovu a srdce na pravém místě.
Závěrem chci oslovit mladé lidi: „Mějte s námi trpělivost, my jsme ji s Vámi také měli. A nezapomeňte, stáří dostihne i vás“.
