Článek
Nelegální migranti se budou dále snažit dostávat do Evropy, především do Německa. Bude to vyžadovat zvýšené úsilí našich kontrol na hranicích se Slovenskem, Rakouskem i ve vnitrozemí. Ministr Rakušan se staví k tomuto problému poněkud benevolentně, zatím rezignuje jak na navýšení počtu cizinecké policie, tak na obnovení zázemí u hranic s okolními státy ve směru migračních tras. Sezóna nelelegálních migrantů začíná a my se musíme snažit o to, abychom nemuseli od sousedních států přebírat a zajišťovat migranty. Zejména ze strany Němců benevolence skončila. Je otázkou, jestli díky kontrolám dojde k významnému omezení obchodu, porušení schengenských dohod. Mnohem závažnější bude pro nás počet nelegálních migrantů, které nyní budeme muset, pokud projdou nechráněnou hranicí, přijmout. Je třeba reagovat rychle, pane ministře, jinak máme „zaděláno“ na problém, který byl dosud okrajový: buď jsme je nechali jít dál, nebo jsme je mohli vrátit do první bezpečné země EU, do které vstoupili.
Kdo může za povinnou solidaritu v migračním paktu? Pakt byl schválen v květnu 2024 a v červnu 2026 nabude plné účinnosti. Ale již nyní bude uplatňována povinná solidarita se zeměmi, které jsou pod silným migračním tlakem. Díky materiálu nazvaném „Cesta kupředu k migrační solidaritě EU a mechanismu reakce na krize“ musela každá členská země souhlasit, že na sebe převezme určitý díl solidarity z celkového množství, které stanoví orgány EU. Na Českou republiku vychází zhruba podíl 2%. V případě odmítnutí relokace (převzetí) migranta, to bude vykoupení finanční, případně věcnou pomocí a to každoročně. Povinné relokace zatím v migračním paktu nejsou, ale v podstatě se jich bude muset provést tolik, kolik určí Rada EU. To bude vždy minimálně 30 000 relokací na celou EU. Tím je řečeno, že migrační pakt požaduje, aby bylo každý rok z migračně přetížených zemí přemístěno nejméně 30 000 migrantů do ostatních zemí EU. V případě, že už nebude dost ochotných zemí je přijmout, přistoupí se k realizaci tzv. offsetů, které budou nerealizované nebo nepřislíbené relokace nahrazovat. Povinné offsety jsou důležitý a složitý mechanismus. Kdyby v migračním paktu nebyl, mohli jsme se pouze „vykupovat“ finančně nebo věcně. Offset je povinnost vyřídit žádost migranta o azyl, který se právě nachází na území členského státu EU. Přestože by žádost tohoto migranta měl vyřídit stát, kterým je zpravidla stát prvního vstupu na území EU, obvykle jihoevropské země. Offset znamená, že na členský stát, kterému je nařízen jako náhrada za neprovedenou relokaci, přejde povinnost vyřídit žádost o azyl. Pro migranta to znamená ztrátu možnosti pokračovat dále do Evropy, do země, kam měl původně namířeno. Pro náhradní stát v souvislosti s neprovedenou relokací i ztrátu možnosti poslat ho zpět do země prvního vstupu do bezpečné země, nutnost vyřídit mu azyl a dále v souladu s mezinárodním právem se o něj postarat. Je otázkou, jaké budou požadavky přetížených zemí, zda bude systém aktivován a kolik a v jakém počtu budou členské země ochotny relokací. Obávám se, že na základě prohlášení Friedricha Merze o naší povinnosti řešit migranty na našem území benevolence končí. (Informace převzety : TO, únor 2025, z článku Roberta Kotziana "Kdo může za povinnou solidaritu v migračním paktu")
Není čas přešlapovat a vyčkávat, doufat, že to dobře, případně nějak dopadne. Možná se už do problému s migrací koalici nechce. Dočasné namátkové kontroly nic neřeší. Relokace migrantů a povinná péče o ně už platí, nová vláda Německa na našich povinnostech trvá.
Pokud nechceme být nelegální migrací zahlceni, je třeba hranice neprostupně zajistit po dobu trvání problému nelegální migrace. Povinné relokaci se nevyhneme. Nevěřme, jak tvrdí ministr vnitra, že tady téměř žádní migranti nejsou.
Zdroje informací: TO, únor 2025, z textu Roberta Kotziana
Obrázek: autor Geralt, Pixabay
