Článek
Výroba železa v Nové Huti Klementa Gottwalda započala 31.12.1951. Od března 1952 již plynule bez přerušení vyráběla kvalitní ocel, která byla do současnosti brána jako strategická výroba státu. Problémy nastaly již při „nepovedené“ privatizaci v roce 2003, protože žádný následný majitel nebyl smluvně zavázán plnit povinnosti řádného majitele a provozovatele, tedy modernizovat, investovat. Každý se snažil optimalizovat zisk. Jak dopadl poslední majitel nyní vidíme. Je to naprostá zkáza. Všichni, nejen zaměstnanci věřili, že je naděje na záchranu díky znaleckému posudku tuzemské společnosti PKF Apogeo Esteem, na jehož základě bylo věřitelům potvrzeno, že společnost není v úpadku a může dojít k "Prozatímní restrukturalizaci"(Seznam Zprávy). A přesto podnik zkrachoval? Uhašení pece prakticky znamená konec výroby kvalitní oceli, ztrátu strategické suroviny. Naše zakázky jistě rychle převezmou zahraniční společnosti, my budeme nakupovat potřebnou ocel za cenu, kterou určí nový dodavatel. V současnosti, kdy výroba oceli ve světě zažívá boom, zůstávají nám oči pro pláč, tisíce nezaměstnaných, předpokládám i ekologické škody, které bude muset řešit stát. Kdo pochybil? Vláda jistě měla všechny informace, na rozdíl od zaměstnanců, kteří věřili, že stát zabrání likvidaci.
Očekávali jsme lepší kontrolu státu nad strategickými společnostmi. Kdo bude další? V oblasti energetiky, o které již plně nerozhodujeme, voda, plyn, farmaceutický průmysl? Zemědělství? Jako země bychom měli být co nejsoběstačnější. Chceme lepší dohled vlády nad nadnárodními společnostmi, pokud skutečně usilujeme o suverenitu. Bývali jsme soběstační, ale nyní již opravdu nejsme. Stáváme se stále závislejšími i díky legislativě EU. Jako příklad uvedu povolení nového jaderného bloku: schválilo Německo za naprosto nevýhodných podmínek pro stát. Blok bude vyrábět elektřinu jen jako záložní, vyrobená elektřina půjde přes burzu v Lipsku za ceny pro nás nevýhodné a to po celou dobu jeho životnosti.
V posledních desetiletích se stáváme více závislí ve všech strategických oblastech na jiných dodavatelích, především nadnárodních společností. Jejich zájmem není naše ekonomické blaho, ale optimalizace jejich zisků, často bez povinnosti platit daně v ČR.
Prodejní řetězce, neuvěřitelné zisky, na druhé straně dvojí kvalita potravin. Pro nás ta horší. Covidová epidemie: bez schopnosti vyrobit si vlastní roušky, nedostatek léků.
Jsme na cestě stát se kolonií závislou na rozhodnutí jiných států a nadnárodních společností. Máme ještě šanci se zachránit?
