Článek
Společnost se léta snaží pomáhat odstranit segregaci romských dětí ve školách, je vidět úsilí všech zainteresovaných organizací. Pedagogové, sociální pracovníci, neziskové organizace a další. Za veškerou podporou jsou i silné finance ze strany státu. Výsledek je minimální, právě pro lhostejnost a především pohodlnost těch, kterým by o osud jejich dětí mělo jít především: vlastním rodičům.
Analyzujme příčiny tohoto stavu: je to především nízká úroveň dosaženého vzdělání, dlouhodobá nezaměstnanost, kriminalita a ničení domů a bytů, získávání prostředků k obživě nelegálním způsobem (https://cs.wikipedia.org/wiki/romov).
V čem tkví hlavní problém tohoto stavu? Systém dopustil, že máme již druhou generaci lidí, kteří nikdy nepracovali. Základem výchovy je vzor rodičů a komunity. Pokud děti vidí, že dospělí chodí do práce, že výsledkem tohoto úsilí jsou finance k dobrému zabezpečení rodiny, bude to pro něj normální a dobrý vzor. Nemůže se identifikovat s prací, kterou nezná, protože v této komunitě se spíše počítá s pravidelným příjmem od státu ve formě různých dávek. V tomto sociálním mikroklimatu „vychovávají“ novou generaci, která nemá potřebu vzdělání, díky kterému může dosáhnout na lépe honorovanou práci a hlavně, naději se vymanit z těchto sociálních pout. Není důvod, protože učení, to jsou povinnosti, práce je námaha.
Současný stav, kdy učitel, sociální pracovník či soused se bojí vyslovit kritiku, aby nebyl likvidován křikem aktivistů, především romských, že jde o diskriminaci, způsobili politici, kteří raději diplomaticky ustoupili v radikálním řešení stacionární situace.
Výsledkem je situace, kdy stojí proti sobě občané jedné země: ti, kteří platí luxus nepracovat skupině obyvatel a snášet jejich nadřazenost v tom, že kritika není dovolena a tak tato skupina „vyloučených“ prostě nepracuje, neposílá děti do školy a špatným příkladem ze svých dětí vytváří další generaci závislých na systému.
Ve školách se nejedná o cílenou segregaci romského etnika. Rodiče bezproblémových dětí žádají klidný průběh výuky, která má výsledky, což se díky inkluzi neděje. Učitelům i většině rodičů jde o snahu dosáhnout co nejlepšího vzdělání. Ve třídě, kdy výuka je zpomalována dětmi, které nejsou schopny díky nižšímu intelektu zvládat učivo, anebo nezvladatelnými dětmi bez zájmu o vzdělávání ani s pomocí asistentů pedagoga, pedagogických sociálních pracovníků a dalších pomocných profesí nemá učitel šanci. Výsledkem je přeřazování dětí do škol, kde je menší komunita těchto dětí, ať romských či ze sociálně slabých skupin z vyloučených lokalit neromského původu, které žijí podobným stylem. Nedostatečná péče ze strany rodičů tak tuto skupinu rozšiřuje o děti, které vyžadují zvláštní vzdělávací potřeby.
Reformu školství, kterou jsme přijali na nátlak EU a to na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, ve kterém šlo o nerespektování potřeb vzdělávání dětí a žáků se specifickými vzdělávacími potřebami nedopadla dle očekávání, naopak, zhoršila školní výsledky dětí běžné populace a způsobila nespokojenost velké části pedagogů. Až 68% z nich dle průzkumu neměla inkluze smysl.
Díky odchodům dětí do jiných škol se zvýšil počet škol, kde je počet romských dětí kolem 30%. Těch, které mají počet romských dětí vyšší než 50% je kolem 80. Mezi nimi jsou i speciální školy. Prakticky výhradně romské osazenstvo má 46 škol. „Je to výsledek protiromského přístupu společnosti“, říká zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková (Markéta Lankašová, Josef Dyntr: Školy jen pro Romy. Česku hrozí stamilionové pokuty, MF Dnes, 14.11.2025).
Můj názor je, že je to přístup menšin, kterých se „segregace“ dětí týká. Ze strany těchto rodin není téměř žádná aktivita, naopak, mám dojem, jakoby svůj problém přehodily na většinovou společnost.
Za 5 let přibylo na základních školách více než 50% pedagogů a pomocných profesí. Inkluze stála již skoro 80 miliard korun. 77% z celkového počtu žáků se zdravotním postižením se vzdělává v běžných třídách, nejvíce ve třídách mateřských škol (Jan Křovák: Inkluze se nepovedla. Strany mluví o speciálních třídách. ECHO24, 18.8.2025).
Můj názor je, aby ne až následná inkluze v běžných školách, ale pomoc a podpora pro děti z nepodnětného prostředí vyšla už z mateřských škol. Tady je šance na výchovu těchto dětí nejdůležitější. Minimálně získat základní sociální návyky. Učitelky MŠ s pomocí speciálních pedagogů a pomocných profesí mohou pomáhat zlepšovat jejich schopnosti, případně znalosti. Mohou pomoci dětem se později zařadit do běžných škol, pokud se jedná jen o zanedbání péče o tyto základy ve výchově. V případě nedostatku intelektu dovedou rozlišit a předat děti do škol se speciálními potřebami. Samozřejmě, pomocí sociálních pracovníků a jejich silnějším tlakem na rodiče. Tady je třeba největší podpory. Tady se investované peníze ze strany státu mohou vyplatit. Povinná školka pro všechny děti, pro ty ze znevýhodněného prostředí i zadarmo.
Výuka pomocí inkluze nedává smysl, slabší žáci zdržují ty nadanější, kteří se v hodinách nudí a ani asistenti pedagoga, většinou lidé bez pedagogického vzdělání, jen s tříměsíčním kurzem, tomu nepomohou. Kvůli inkluzi bylo zrušeno to, co 60 let svěle fungovalo - speciální a zvláštní školy, kde se menším skupinám dětí s handicapy věnovali vysokoškolští odborníci. V případě zvláštní či speciální školy by těchto průměrně 8 žáků chodilo do jedné třídy, kde by se jim věnoval 1 pedagog se specializací na tuto výuku. A tyto děti by mezi sobě rovnými nezažívaly zesměšňování od ostatních, ve třídách, kde asi nikdy nezažijí pocit úspěchu (Petr Opletal: Zrušit či zrevidovat inkluzi: aby i ti slabší zažívali úspěch. MF Dnes, 10.11.2025).
Závěrem: je třeba vysvětlit EK, že naše děti mají všechny právo na vzdělání dle svých schopností. Všechny, včetně těch, které mají speciální potřeby. Naše školství to umělo a po revizi inkluze zase naváže na úspěšnost ve vzdělávání těchto žáků. Pomáhat jim na speciálních a praktických školách, které je dovedou až získání výučního listu a jistoty zaměstnání a tím i k nezávislosti v životě. Proti všem, i proti vlastním rodičům a komunitě, která jim nezávislost postarat se o sebe díky vzdělání a práci neumožňuje.
Obrázek.:Pixabay, akshayapetra
