Článek
Potřebujeme, aby se z Evropské unie staly Spojené státy evropské, jak navrhuje prezident Pavel? Anebo zůstane, jak navrhuje premiér Babiš společenstvím suverénních států bez rozšířených pravomocí Bruselu? Jaké by bylo postavení Česka v případné federaci?
Pro odpověď možného postavení Česka v rámci federace se vraťme do historie, ze které se můžeme poučit a která se může opakovat.
Příklad podřízenosti Čechů v rámci středoevropského superstátu. Habsburská monarchie vyvinula velké úsilí pro vznik středoevropského státu. V roce 1867 po rakousko-uherském vyrovnání stvořili Habsburkové Rakousko-Uhersko, Češi ho vnímali jako „Žalář národů“. Snaha Čechů o rovnoprávné postavení všech Slovanů v rámci Rakouska-Uherska v rámci federalizace se nepodařilo prosadit. Vídeňský centralismus držel ostatní národy pevně ve svých rukou, zejména české země, které byly z důvodu rozvinutého průmyslu žádoucí pro ekonomické udržení monarchie. Podmínky pro vznik samostatnosti přišly v období války a díky politikům se schopnostmi vyjednávat, Rašínovi a Masarykovi dalo vzniknout samostatnému státu, Československu, v říjnu 1918. Češi po letech podřízenosti se osamostatnili a vymanili z autoritářského režimu.
Dalším pokusem o hospodářskou a politickou integraci Evropy razila nacistická a fašistická ideologie. Fašisté odmítali národní státy jako politické a ekonomické jednotky, koncept suverénní země dle jejich ideologie je zastaralý. Němečtí nacisté ve jménu sjednocené Evropy si podmaňovali země, tou první, kde strhli hranice, bylo Československo a právě v Sudetech, následovaly další země. To byla další zkušenost, jak může fungovat země v rámci soustátí, v rámci superstátu, chcete-li, říše. Jejich cílem byla totiž „Nová Evropa“, politicky organizovaná v evropské konfederaci , v níž bylo nediskutovatelnou samozřejmostí, aby členské státy byly loajální vůči Evropě, jejímiž jsou členy. Koncepce budované Nové Evropy, velké říše společenství národů padla. O našem postavení v rámci soustátí není třeba více uvádět.
Aby toho nebylo málo, je tady další smutná zkušenost malé země pod křídly Velkého bratra. Spojené státy východoevropské. Komunistický blok, RVHP a Varšavská smlouva. Tady jsme byli v područí sovětského politbyra. Nízká životní úroveň a porobenost vedly k požadavkům na větší samostatnost, politickou svobodu. Následovalo potlačení vzpoury v Maďarsku v roce 1956, v Československu 1968 a v Polsku 1981. Naštěstí i toto soustátí bez jakékoli svobody padlo. Občané pochopili, že tato ideologie, která napřela všechny síly, aby zformovala nového člověka, který přijme ideologii podřízenosti v rámci zastřešující velké země není správnou cestou ke svobodě, k demokracii.
V současnosti se začíná prosazovat myšlenka na velkou Evropu, lépe, sloučení zemí EU do jakýchsi spojených států evropských, vytvoření euroobčana přes kopírák, který žije, myslí a koná dle jediné ideologie euroorgánů. Bohužel, současná EU plánuje užší sepětí, v podstatě předpokládá vzdání se suverenity jednotlivých zemí pro údajnou lepší bezpečnost, prosperitu a spolupráci. V podstatě orgány EU již dlouhodobě utahují šrouby a uzurpují si rozhodovat za jednotlivé země. Tlačí na vzdání se VETO, stejně i prezident Pavel, aby bylo možné prohloubit spolupráci. Petr Pavel: duben 2026 Litomyšl: „Společné státy evropské jsou téměř nevyhnutelné a představují pravděpodobně jediné řešení pro Evropu, pokud chce zůstat relevantní na světové mapě“. Přitom dnešní EU se projevuje všemi negativy, které v minulosti rozpad superstátů způsobil. Nebudu se ptát jako europoslankyně Nikol Bartůšek, v diskuzi s europoslancem Luďkem Niedermayerem, zastáncem hluboké integrace: „Kdo by stál v čele?“. Myslím, že to všechny vlády zemí EU tuší. Nikola Bartůšek navrhuje spíše zefektivnit procesy v rámci EU a všech jejich států. Ale pracuje na tom EU? Naopak, velká část zemí se spíše posílení integrace brání, protože není spokojena se směřováním EU, jehož důsledkem je prohlubovaní krize politické, ekonomické i sociální. O potlačování samostatnosti jednotlivých národních států nemluvě.
Co říci závěrem? Na základě zkušeností z historie není vznik Spojených států evropských ideálním řešením, jak nastartovat ekonomiku, zajistit bezpečnost. Navíc, na základě historických zkušeností by se národní státy staly jen jakousi kolonií, zbavenou demokratických mechanismů, své identity a kultury.
Suverénní národní stát je nejlepší ochranou demokracie, prosperiy a identity.
