Článek
Úvodem trochu historie: to, co se dnes nazývá Sudety, se v historii vyskytovalo pouze jako pojmenování zeměpisné oblasti, která neměla své vlastní administrativní vymezení, společnou správu, byla bez společného kulturního či politického centra. Žili zde čeští a moravští Němci. Jejich sudetoněmecká identita se zrodila až po roce 1918. Pro československé území většinově obývané Němci se postupem doby, především po vzniku Henleinovy Sudetoněmecké strany v roce 1933 změnilo na Sudetenland a toto označení zůstalo do dneška.
Je sudetoněmecké krajanské sdružení jen krajanským spolkem? Nikoli. Je politickou stranou, u zrodu SL v roce 1950 bylo sdružení sudetoněmeckých katolíků, sdružení sudetoněmeckých sociálních demokratů a sudetoněmeckých nacionalistů s nacistickou minulostí, Witikobund. Názorově se sice odlišovali, ale v závěrečném společném stanovisku na jedné straně říkají: „My vyhnanci se zříkáme pomsty a odplaty“. Na druhé straně jasně žádají navrácení vlasti a majetku na základě práva na sebeurčení.
SL se v padesátých letech zapojil do tehdejší studenoválečné politiky. Zatímco v NDR nebyly podobné spolky vyhnanců povoleny, v Rakousku existovaly, ale bez podpory rakouské vlády. Spolková země Bavorsko v roce 1954 převzala nad Sudetoněmeckým krajanským sdružením patronát jako nad „čtvrtým kmenem“ bavorského státu (vedle Bavorů, Franků a Švábů) a tím se německý stát de fakto postavil za požadavky landsmanšaftu.
V roce 1990 některé požadavky na návrat do „vlasti“ včetně dvacetibododového programu neobstály v konfrontaci s historickým vývojem. V roce 2015 již za vedení Berndta Posselta došlo k změně stanov a k odstranění požadavku náhrady a odškodnění. Měnil se i článek o znovunabytí domoviny, když právo na domovinu a sebeurčení se zakomponovalo do požadavku dodržování základních lidských práv v evropském měřítku. Tuto informaci zpochybňuje Witikobund.
Witikobund je nacionalistické sdružení, které se pokládá za jednoho z reprezentantů Volksgruppe, které Posselt zastřešuje (Posselt je vedoucí reprezentant a mluvčí, který se prohlásil za střechového reprezentanta sudetoněmecké národnostní skupiny Volksgruppe, všech sudetských Němců, což je označení, které není historicky nebo etnicky založeno a není takto politicky neutrální, vzniklo v první polovině 20.století jako koncept politického boje).
V těchto dnech podepsal ministr zahraničí Macinka s Wadephulem, ministrem zahraničí Německa prodloužení smlouvy Česko-německého fondu budoucnosti do roku 2037. Tento fond je významným podporovatelem česko-německých přeshraničních projektů. O jeho financování bude rozhodnuto v pozdějším referendu.
Sjezd sudetských Němců, plánovaný na letošní květen budí silné emoce, je politickou akcí. Zřetelná paralelní politická linka, kterou zde bez schválení vlády vytváří iniciativa, financovaná ze zdrojů českých, především financí města Brna, kraje a ze zahraničních zdrojů.
Posselt vsadil na špatného koně, neziskovku, která podcenila možné negativní reakce českých občanů, především starších, pamětníků a potomků obětí nacistického řádění. II.světová válka byla pro Československo nejen existenčním ohrožením, ale také byla děsivá i díky vysokému počtu obětí, přestože jsme nebyli přímým účastníkem války. Šlo o likvidaci etnik. Počet 260 000 zavražděných Židů a 100 000 zavražděných Čechů včetně dětí není zanedbatelný počet obětí, na které by šlo zapomenout.
Paměť národa není fráze a doufám, že si to uvědomují i zahraniční pravicové strany, které by chtěly otevřít historické dokumenty a měnit jejich závěry. Benešovy dekrety byly plněním Postupimských dohod vítězných válečných mocností.
Předpokládám, že především německá strana náš postoj chápe a odmítavý postoj ke konání sudetoněmeckého landsmanšaftu v Česku nebude mít negativní vliv na naše pozitivně se rozvíjející vztahy.
Zdroj info: https://www.louc.cz/memo/nemecko9.html
