Stromy v Česku zapisují klima už od roku 761. Letokruhy prozradily i velké sucho

Na podzim sledujeme, jak listí žloutne a padá k zemi. Strom se pomalu chystá na zimu. Nejzajímavější záznamy ale nevznikají na listech, nýbrž uvnitř kmene. Každý rok tam za vhodných podmínek přibude nová vrstva dřeva – letokruh.

Můžeme ho vidět na každém pařezu. Neukazuje jen věk stromu. Když ho umíme číst, prozradí i něco o podmínkách, ve kterých strom rostl.

Šířku letokruhu ovlivňuje počasí, ale také stáří stromu, půda, světlo nebo zdravotní stav. Úzký letokruh proto ještě nemusí znamenat sucho.

Vědci porovnávají vzorky z mnoha stromů a hledají podobný vzorec v jejich přírůstcích. Pokud se stejný signál objeví u řady stromů, vypovídá pravděpodobně o širších klimatických podmínkách.

Metodě se říká dendrochronologie. Využívá se při výzkumu klimatu i při určování stáří dřeva z historických staveb a archeologických nálezů.

Jak vznikl kalendář starší než tisíc let?

Jediný strom takovou řadu nezachytí. Vědci proto spojili tisíce vzorků dřeva z živých stromů, historických konstrukcí i pozůstatků dávných dubů, které se zachovaly v říčním písku a štěrku.

Chronologie, kterou čeští vědci sestavili, vychází z 3 194 vzorků dubového dřeva z 387 lokalit v Česku. Výzkumníci měřili šířku letokruhů a porovnávali jejich charakteristické vzorce. Vznikla tak řada, která pokrývá přibližně 1 250 let, od roku 761. Slouží k zachycení klimatických extrémů, tedy výrazně suchých a vlhkých let, ne jako úplný záznam počasí každého roku.

Jak se ale z tisíců kousků stane jedna řada? Každý vzorek zachycuje jen část minulosti. Jeden strom mohl růst ve středověku, jiný o několik století později. Pokud se ale jejich letokruhy překrývají a střídají se v nich úzké a široké přírůstky podobně, dají se propojit.

Je to jako skládání puzzle. Na jednom kusu dřeva najdou vědci určitou posloupnost letokruhů, na dalším se část stejného vzorce opakuje. Díky tomuto překryvu určí, jak na sebe záznamy navazují. Další vzorek je posune ještě hlouběji do minulosti.

Do výzkumu vstoupily i subfosilní duby, tedy pozůstatky dávných stromů, jejichž dřevo se zachovalo třeba v písku a štěrku říčních povodí. I když už dávno nežijí, jejich letokruhy uchovávají cenné informace o podmínkách, ve kterých rostly.

Výsledek není záznam jednoho stromu a už vůbec ne kalendář počasí na každý den. Výzkumníci letokruhy porovnávají s meteorologickými měřeními, rekonstrukcemi teplot a srážek i s historickými zprávami. Díky tomu mohou určit, kdy v minulosti přišla výrazná sucha a kdy naopak vlhčí období.

Český výzkum šel ještě dál. Vědci zpracovali i dřevo, které se po tisíciletí dochovalo v zemi: kmeny dubů uložené v písku a štěrku řek Moravy a Dyje. Díky nim sahá souvislá řada letokruhů, ve které na sebe každý rok přímo navazuje, až do roku 362. Starší úseky mají mezery, ale dostávají se až do roku 4682 před naším letopočtem.

Ještě hlouběji do minulosti vedly tři pravěké studny z doby kamenné. Jejich dřevěné části se dochovaly v zemi a obsahují letokruhy z let 5482, 5426 a 5262 před naším letopočtem, tedy z doby před víc než 7 000 lety.

To ale neznamená souvislý záznam klimatu od pravěku. Jednotlivé úseky mají různou délku a ne všechny na sebe přímo navazují. Je tedy potřeba rozlišovat mezi nejstarším nalezeným letokruhem a nepřerušenou chronologií.

Letokruhy v roce 1616 ukázaly nápadný pokles přírůstků, který odpovídá nedostatku vláhy během vegetačního období. Mimořádné sucho potvrzují i dobové zprávy.

V Domažlicích zapsal kněz Daniel starší Philomates velké sucho a nedostatek vody. Jeho kázání vyšlo tiskem ještě téhož roku. Další zprávy popisují zastavené mlýny nebo vypouštění rybníků.

Na sucho upomíná také hladový kámen na Labi v Děčíně-Podmoklech s letopočtem 1616. Hladové kameny se spojovaly s mimořádně nízkou hladinou řek a připomínaly možné následky sucha.

Právě tady dendrochronologie ukazuje svou sílu. Letokruhy samy o sobě nejsou kompletní kronika počasí. Když se ale jejich záznam shoduje s dobovými dokumenty, dá se minulost rekonstruovat mnohem přesvědčivěji.

Kázání z Domažlic přitom nebylo jediné. Klimatologové popsali pro rok 1616 více než čtyřicet dobových zpráv o suchu. Dřevo tak pomáhá ověřovat svědectví lidí, kteří žili dávno před vznikem meteorologických stanic.

Letokruhy pomáhají zkoumat, jak růst stromů souvisí s dostupností vody a dalšími podmínkami prostředí. Výrazně úzké letokruhy českých dubů souvisely s nadprůměrnými jarními a letními teplotami a nižšími srážkami. Výrazně široké přírůstky naopak souvisely s vyššími letními srážkami.

Neplatí to ale pro každý strom. Dub v suché nížině může reagovat jinak než strom na vlhčím stanovišti. Vědci proto pracují s dlouhými řadami vzorků a porovnávají je s dalšími údaji.

Dendrochronologie pomáhá zkoumat dlouhodobý vývoj lesních ekosystémů a hledat souvislosti mezi růstem dřevin a změnami klimatu. Sama o sobě ale neprozradí všechno. Z letokruhů nelze bez dalších informací odečíst přesnou teplotu konkrétního dne ani určit, kdy přesně na podzim začalo padat listí.

Když se letos na podzim podíváte na žluté listí pod nohama, většina z nás uvidí konec vegetační sezony. Ve dřevě stromů ale zůstávají záznamy o mnoha takových sezonách – i o těch, které lidé zažili před více než tisíci lety.