Článek
Mládí a původ
Karel se narodil v roce 1887. Byl synem známého sukničkáře, arcivévody Otty, a jeho manželky, princezny Marie Terezie z Braganzy, která byla mimo jiné dcerou portugalského krále. Byl také prasynovcem císaře Františka Josefa I.
Studium a příprava na povinnosti následníka trůnuKarel studoval na Karlo-Ferdinandově (dnešní Karlově) univerzitě v Praze a poté sloužil u pluku dragounů a také polních myslivců. V roce 1900 se tehdejší následník trůnu František Ferdinand d'Este oženil s hraběnkou Žofií Chotkovou, a jelikož se jednalo o morganatický svazek, byly jejich děti vyloučeny z následnictví na trůn. Tímto se Karel stal po Františku Ferdinandovi dalším následníkem trůnu a měl být jako následník trůnu vzděláván, což se ale dělo jen částečně.
V roce 1911 se Karel oženil s princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou. Manželství se ukázalo jako velice šťastné a narodily se jim děti: Oto, Adelheid, Robert, Felix, Karel Ludvík, Rudolf Syringus, Šarlota a Alžběta.
Začátek první světové války
Karel byl velice mírný muž a s válkou nesouhlasil, přesto ale sloužil u několika pluků. Po úspěšném atentátu na Františka Ferdinanda d'Este se začal intenzivně připravovat na život císaře. V roce 1916 umírá František Josef I. a Karel se tak stává rakousko-uherským císařem.
Jako císař si kladl za cíl ukončit válku za každou cenu. Jednou z jeho aktivit bylo vyjednávání s bratry své manželky Zity, které vešlo ve známost jako Sixtova aféra. Karel se snažil dojednat mír i za cenu územních ztrát pro Rakousko. Později byl proto propagandou často označován jako zbabělec a zrádce.
Vznik Republiky
Před první světovou válkou si málokdo dokázal samostatný stát představit. Myšlenka, že tady probíhal stoletý boj o národní obrození, je mylná. Rakousko-Uhersko mělo nevyřešené národnostní otázky a první světová válka jej neskutečně oslabila.
Během Velké války v zahraničí působila trojice Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik. Na území Rakouska-Uherska pak působila odbojová organizace Mafie.
Jak tedy probíhal vznik samostatného státu?
16.říjen 1918- Císař Karel vydal manifest „Mým věrným národům“, který byl adresován americkému prezidentovi. V tomto manifestu vyjádřil myšlenku vytvořit z Rakouska-Uherska spolkový stát. Avšak český národní výbor a uherský parlament toto odmítly.
18.října - Byla sestavena Washingtonská deklarace. Šlo o prohlášení nezávislosti českého národa. Zajímavostí je, že Masaryk ve spěchu zfalšoval podpisy ostatních signatářů a ačkoli je jako místo podpisu uváděna Paříž, skutečným místem podpisu byl Washington. Americký prezident ve své odpovědi císaři vyjádřil názor, že by Češi měli získat úplnou samostatnost.
27.října - Andrássyho nota – rakouský ministr zahraničí vyslovuje jménem jeho veličenstva souhlas s vyjednáváním, včetně ochoty, aby si Jihoslované mohli vybrat vlastní státní zřízení. Jednalo se pouze o přijetí podmínek k vyjednávání. Češi si toto ovšem vyložili jako konec podunajské monarchie.
28.října - Český národní výbor vyhlašuje samostatný stát.
Exil a Karlova smrt
V roce 1918 Karel odešel se svou rodinou do exilu do Švýcarska. Poté následovaly dva Karlovy pokusy o návrat na trůn, které ale skončily neúspěšně. V roce 1921 byl spolu s rodinou převezen na Madeiru, kde 1. dubna 1922 umírá v nedožitých 35 letech na zápal plic.
Blahořečení
Proces blahořečení císaře Karla započal v roce 1949, kdy o něj požádala jeho vdova, bývalá císařovna a královna Zita. V roce 1954 byl Karel prohlášen za služebníka Božího a následoval proces, při němž byly sbírány důkazy o zázracích, které vykonal. Přezkoumávání Karlova života a zázraků, které vykonal, trvalo velice dlouho. Karlovi byl nakonec přisouzen zázrak uzdravení jeptišky Marie Zity Gradowské, která se modlila za jeho přímluvu. Samotné blahořečení pak provedl papež Jan Pavel II. v roce 2004.
