Jak se Houdini rozhádal s otcem Sherlocka Holmese a proč ho lidé zkoušejí kontaktovat z onoho světa

Harry Houdini se narodil jako Erik Weisz dne 24. března 1874 v Budapešti, tehdy součásti Rakousko-Uherska. V roce 1878 se jeho rodina vystěhovala do Spojených států. Usadili se nejprve v Appletonu ve Wisconsinu kde si otec Mayer Samuel Weisz našel práci jako rabín. V novém světě se z Erika nejdříve stal Ehrich Weiss, z Ehricha pak Harry, a z Harryho nakonec Houdini – inspirací mu byl slavný francouzský kouzelník Jean Eugène Robert-Houdin.

V roce 1894, během vystoupení na Coney Island, se mladý Houdini zamiloval do Wilhelminy Beatrice „Bess“ Rahner – drobné brunetky s ostrým jazykem, katolickou výchovou a divadelními ambicemi. O pár týdnů později už byli manželé. Bess nahradila Houdiniho dosavadního pódiového partnera, bratra Thea (alias Theo Hardeen), a stala se jeho nepostradatelnou asistentkou na scéně i v zákulisí. Vystupovali společně jako The Houdinis a během let si vybudovali pověst nejen mistrovských iluzionistů, ale i partnerského tandemu, který přežil náročné cestování, konkurenci a světové války.

Začátkem 20. století, kdy Houdini už patřil mezi mezinárodně uznávané hvězdy (zejména po svém turné po Evropě v letech 1900–1905, během kterého si podmanil Londýn, Paříž, Berlín i Moskvu), začal jeho zájem přesahovat hranice magie. Fascinoval ho posmrtný život – ne jako víra, ale jako výzva k prokázání nebo vyvrácení. A právě tady se zrodil Houdini skeptik – muž, který se rozhodl rozebírat kouzla druhých, zejména těch, kteří se vydávali za „média“ schopná komunikovat s mrtvými.

Po první světové válce a pandemii španělské chřipky (1918–1919) zažil svět doslova záplavu spiritismu. Miliony rodin ztratily své blízké a médium s planžetou, svíčkou a talentem pro dramatickou pauzu bylo často poslední nadějí na útěchu. Mezi nejznámější spiritistické celebrity patřili Eusapia Palladino, Mina „Margery“ Crandon a také manželka sira Arthura Conana Doyla – Jean Doyleová.

Houdini, který viděl v jejich „zázracích“ triky (často velmi laciné), se rozhodl zasáhnout. V roce 1920 začal veřejně vystupovat jako demaskátor spiritismu. Přednášel, psal články a knihy – nejvýznamnější z nich byla publikace „A Magician Among the Spirits“ (1924), kde popsal svá setkání s médii, jejich techniky i to, jak snadno lze zmanipulovat smutek a důvěru.

V roce 1926 si Houdini objednal u H. P. Lovecrafta a E. M. Eddyho knihu The Cancer of Superstition (Rakovina Pověry), která měla analyzovat pověry a náboženské zázraky. Po Houdiniho smrti téhož roku, jeho žena Bess projekt zastavila.

V roce 1922 vypsal Scientific American Magazine cenu 5 000 dolarů tomu, kdo předvede pravé spirituální schopnosti. Jednou z favoritek byla médium Mina Crandon, známá jako Margery z Bostonu. Houdini byl členem poroty – a zatímco někteří porotci byli nadšení z jejího stylu (a šarmu), Houdini trval na tom, že jde o podvod.

Připravil dokonce vlastní „anti-Margery box“ – dřevěnou schránku, která měla omezit její pohyb, a tím zabránit podvodným trikům. Výsledek? Houdini jednoznačně prohlásil, že se jedná o falešné představení. Bitva o Margery se stala senzací v tisku a Houdini si tím vysloužil jak obdiv, tak hněv spiritistických kruhů.

Zvláštní kapitolou byl vztah s autorem Sherlocka Holmese, sirem Arthurem Conanem Doylem. Oba muži se v roce 1920 spřátelili – spojoval je zájem o mystično a veřejné vystupování. Sir Conan Doyle, který byl zapáleným zastáncem spiritualismu a odmítal uznat jakékoli Houdiniho demaskování jako věrohodné, věřil, že Houdini je ve skutečnosti mocné spirituální médium, které své úniky provádí díky paranormálním schopnostem – a že je využívá k potlačování sil jiných médií, které údajně odhaloval.

Když Doylova žena, medium Jean Doyleová, během seance údajně navázala kontakt s Houdiniho zesnulou matkou a zapsala „vzkaz“ v perfektní angličtině (přestože Houdiniho matka neuměla anglicky ani slovo), Houdini se rozčílil a přátelství skončilo. Rozpor mezi nimi přerostl v otevřené nepřátelství a Doyle začal Houdiniho považovat za nebezpečného oponenta.

Harry Houdini začal už v roce 1906 promítat záběry svých únikových triků v rámci vaudevillových představení. V Bostonu uvedl krátký film Houdini Defeats Hackenschmidt (nyní ztracený), kde „porazil“ slavného zápasníka Hackenschmidta. Roku 1909 natočil v Paříži snímek Merveilleux Exploits du Célèbre Houdini à Paris, což bylo pásmo jeho nejslavnějších útěků.

První větší filmový projekt přišel v roce 1918: patnáctidílný seriál The Master Mystery, který mu otevřel dveře k Paramount Pictures. Pro studio natočil filmy The Grim Game (1919) a Terror Island (1920). První z nich byl dlouho považován za ztracený, než ho v roce 2015 znovuobjevili a obnovili kouzelníci Dick Brookz a Dorothy Dietrich.

Ve 20. letech se Houdini pokusil prorazit i jako nezávislý producent. Založil vlastní společnost Houdini Picture Corporation a natočil filmy The Man from Beyond (1921) a Haldane of the Secret Service (1923). Spoluzaložil i laboratoř Film Development Corporation, kde zaměstnal svého bratra Hardeena. Přestože do projektů vložil hodně energie i peněz, finanční úspěch se nedostavil. V roce 1923 tak ukončil svou filmovou kariéru lakonickým konstatováním: „Zisky jsou příliš malé.“

Dne 29. října 1914 natočil Houdini v newyorské čtvrti Flatbush na Edisonovy voskové válce jedinou dochovanou nahrávku svého hlasu.

Cvičil na ní úvodní proslovy ke své slavné „čínské vodní mučírně“ a recitoval báseň, kterou pak přednesla i jeho sestra Gladys. Nahrávky se dochovaly díky sbírce kouzelníka Johna Mulhollanda a dnes jsou součástí sbírky Davida Copperfielda.

Na podzim roku 1926 už nebyl Houdini nejmladší. Trpěl vyčerpáním, ledvinovými problémy a záněty - přesto vystupoval dál. Během říjnového turné v Kanadě a v Detroitu, dne 22. října se v šatně montrealského Princess Theatre stalo cosi zvláštního: student jménem J. Gordon Whitehead se ho zeptal, zda je pravda, že vydrží jakýkoli úder do břicha. Houdini odpověděl, že ano – ale nestačil se připravit. Whitehead ho několikrát prudce udeřil. Houdini cítil bolest, ale pokračoval ve vystoupeních.

O několik dní později, už v Detroitu, zkolaboval během show. Dne 24. října byl hospitalizován s prasklým slepým střevem. Odmítl operaci, později souhlasil, ale bylo pozdě. Zemřel 31. října 1926 – na Halloween – ve věku 52 let. Oficiální příčina smrti: peritonitida.

Jeho tělo bylo převezeno do New Yorku, kde byl pohřben na Machpelah Cemetery v Glendale, Queens. Na náhrobku najdete nejen bustu Houdiniho, ale také symbol Společnosti amerických kouzelníků, kde působil jako prezident. V místě spočinuli i jeho rodiče a sourozenci – Bess ale kvůli odlišnému náboženství (byla katolička) pohřbena po jeho boku nebyla.

Adresa: Machpelah Cemetery, 82-30 Cypress Hills Street, Glendale, NY 11385, New York

Hřbitov je dnes většinou zavřený pro veřejnost, ale Houdiniho hrob je viditelný přes plot z ulice. Dostanete se sem snadno – nejbližší stanice metra je Cypress Hills (linka J). Pěší výlet k hrobu je spíš melancholickou než bombastickou zkušeností, ale rozhodně stojí za to – zvlášť pro ty, kdo mají slabost pro tajemství a legendy.

Ačkoliv Houdini vystupoval proti spiritistům, tajně doufal, že se nějaký kontakt s posmrtným životem přece jen naváže – pokud bude možný. S Bess se domluvili na tajném hesle, které mělo potvrdit pravost případného vzkazu z onoho světa. Detaily hesla nikdy nezveřejnili, ale víme, že mělo být složené z několika klíčových slov, které by mohl znát jen Harry a Bess – část z něj prý pocházela z jejich staré pódiové telepatické rutiny.

Bess dodržela svůj slib a deset let po jeho smrti, vždy na Halloween, pořádala seance, během kterých se pokoušela kontaktovat jeho ducha pomocí jejich tajného hesla. Po deseti letech neúspěšných pokusů slavnostně prohlásila:

To ale nezabránilo fanouškům, spiritistům a nadšencům pokračovat. Ať už v New Yorku, v Los Angeles, v malých podzemních klubech po světě, nebo online – každý Halloween někdo někde zhasne světla, položí ruce na skleničku a tiše zašeptá: Harry, jsi tam?

Pokud vám návštěva hrobu a záhrobní seance na Halloween nestačí, vydejte se i do Houdini Museum of New York na Times Square. Najdete tam originální rekvizity, kostýmy, plakáty, zámky a dokonce i některé jeho slavné triky rozebrané do posledního detailu. Místo je otevřené veřejnosti a přístupné i dětem – Houdiniho charisma totiž funguje i sto let po jeho smrti.

Reference:

Courage, K. H. (2024, February 20). Scientific American vs. the Supernatural. Scientific American. https://www.scientificamerican.com/article/scientific-american-vs-the-supernatural/

Greene, B. (2021, October 28). For Harry Houdini, séances and spiritualism were just an illusion. Smithsonian Magazine. https://www.smithsonianmag.com/history/for-harry-houdini-seances-and-spiritualism-were-just-an-illusion-180978944/

Harry Houdini - The Life of Harry Houdini. (n.d.). https://www.thegreatharryhoudini.com/index.html

Jbottero. (2014, January 18). Harry Houdini’s grave in Ozone Park, NY (Google Maps). Virtual Globetrotting. https://virtualglobetrotting.com/map/harry-houdinis-grave/view/google/

J. Gordon Whitehead. (n.d.). https://www.wildabouthoudini.com/p/j-gordon-whitehead.html

Photos of Harry Houdini - Find a grave memorial. (1874, March 24). https://www.findagrave.com/memorial/509/harry-houdini/photo

Ugc. (2025b, April 15). Houdini’s grave. Atlas Obscura. https://www.atlasobscura.com/places/houdinis-grave