Článek
Kde se ten „všichni to dělají“ efekt vlastně bere?
Představte si to. Nový trend se potichu šourá ulicemi internetu. Ještě před týdnem jste o něm neslyšeli, dnes se na vás valí ze všech stran – ze stories, z reklam, z kamarádčiných statusů. Zpočátku se možná jen pousmějete. „To je zas nějakej nesmysl.“ Ale pak… začnete přemýšlet. Co když přece jen…?
Efekt rozjetého vlaku (Bandwagon effect) se jmenuje přesně podle toho, jak se chová – jako vlak, který se rozjíždí a nabírá rychlost. A čím víc lidí do něj nastoupí, tím těžší je zůstat na nástupišti. Najednou se nám zdá, že „když to dělají všichni“, asi to má smysl. A tak naskakujeme. Někdy s radostí, jindy s rezignací – hlavně, abychom nebyli za exoty.
Jak se z okrajového výstřelku stane kulturní tsunami
Všechno to většinou začíná pomalu. Jedna celebrita si vezme ponožky do sandálů, další doporučí pití celerového džusu každé ráno. A my, pohodlně usazení ve své bublině, sledujeme. Možná s pobavením, možná se skepsí. Jenže pak se trend začne plíživě šířit – algoritmy ho nabídnou v dalších videích, kolegyně ho zmíní při obědě, a najednou si googlujete: „Je celer dobrý na pleť?“
Den za dnem se z něčeho zvláštního stává něco normálního. A náš mozek, který miluje zkratky, říká: „Hele, všichni to dělají. Možná bych měl taky.“ A jsme tam.
Když se stádo splaší: konformita v praxi
Efekt rozjetého vlaku sice může vypadat jako nevinná legrace, ale jeho dopady sahají dál než k výběru snídaně nebo stylu džín. Když se většina bezmyšlenkovitě připojí k určitému trendu, nastává problém. Ztrácíme schopnost kriticky myslet, měnit názor, být jiní. Diverzita mizí. A s ní i prostor pro nové, lepší nápady.
A dějiny? Ty nám už mnohokrát ukázaly, že davová mentalita může mít tragické následky. Politická demagogie miluje efekt rozjetého vlaku. Stačí nabídnout jednoduché odpovědi na složité problémy, přimíchat trochu emocí a vyjet na vlně populismu. A když se dav chytne, rozum a fakta jdou často stranou.
Bubliny, které praskají: když se vlak jmenuje spekulace
I ve světě financí má tenhle efekt své místo. Znáte to – slyšíte, že „všichni nakupují akcie XYZ“. Tak si řeknete: „Když to dělají ostatní, asi to dává smysl.“ Jenže realita může být jiná. Ceny rostou, ne protože je něco reálně hodnotné, ale protože všichni očekávají, že porostou dál. Tak vzniká bublina. A ta – jako každá bublina – jednou praskne.
Nejznámější příklad? Hypoteční krize v roce 2007. Všichni investovali, protože ostatní investovali. A skončilo to globální ekonomickou fackou v podobě Velké Finanční Recese. Efekt rozjetého vlaku v plné parádě.
Sociální sítě jako turbomotor trendů
Dřív se trendy šířily po kapkách. Dnes je to jako hasičskou hadicí. Stačí jedno virální video a celý svět si druhý den dává k snídani organické psí sušenky protože „mají to pravé složení proteinů a minerálů pro srst=vlasy“. Sociální sítě totiž umí vytvořit iluzi konsenzu – když to sdílí milion lidí, musí to být pravda… ne?
Jasně, jsou i příklady kdy rozjetý vlak přinesl něco dobrého, jako Kbelíková Výzva (Ice Bucket Challenge). Vytvořil vlnu solidarity a během šesti týdnů vybral přes 115 milionů dolarů na výzkum ALS. Ale stejně rychle se rozjely i bizarnější a nebezpečnější výzvy. Třeba Tide Pod Challenge – ano, lidé si vážně strkali do pusy kapsle s pracím práškem.
Takže jo, internet může inspirovat i ohrožovat. Záleží, v jakém vagonu zrovna sedíte.
AI: buzzword na každém rohu
A pak je tu umělá inteligence. Dnes ji má každý – v telefonu, v kartáčku, možná i v toastovači. A když ne, aspoň to tvrdí. Vezměte si nedávný případ z TechCrunche: fintechová aplikace se chlubila, že využívá AI k chytrému nakupování. Ve skutečnosti za ní seděli lidé na Filipínách, kteří ručně odpovídali, zatímco značka si hrála na datového Einsteina.
Proč to fungovalo? Protože všichni „nějakou AI“ mají. A když ji má konkurence, musíme i my – a je jedno, jestli reálně funguje, nebo je to jen dobře placené divadlo.
Efekt rozjetého vlaku v plné síle. Integrace by měla mít smysl – ne být jen samolepka „AI inside“. Jinak místo chytrých technologií dostaneme jen chytré marketingové triky.
Proč vlastně naskakujeme? Mozek šetří, duše touží, ego chce vyhrát
Efekt rozjetého vlaku není jen výmysl marketingu nebo sociálních sítí – tenhle psychologický trik máme zabudovaný přímo v mozku. A funguje docela chytře (a trochu zákeřně).
Náš mozek jede na autopilota: Když se rozhodujeme, nechce se nám přemýšlet o každé volbě jako o existenciální krizi. Tak místo hloubkového rozboru saháme po zkratkách – tzv. heuristikách. A jednou z těch nejvýhodnějších je: „Když to dělá hodně lidí, asi to má smysl.“ Proč analyzovat všechny možnosti, když už za nás zjevně rozhodla většina? Přeskakujeme fázi kritického zhodnocení a rovnou bereme popularitu jako záruku kvality. Co je masové, to je bezpečné. Anebo aspoň rychlé.
Chceme být součástí party: Nikdo nechce být ten podivín, co stojí stranou a netuší, co je teď „in“. Přirozená touha po přijetí nás vede ke konformitě – tedy k tomu, že raději přizpůsobíme své názory většině, než abychom riskovali vyřazení z kolektivu. A čím víc nám záleží na přijetí, tím větší tendenci máme souhlasit. Ne proto, že bychom byli přesvědčení – ale protože chceme patřit.
Toužíme po vítězství: Názory většiny působí silněji, jistěji, správněji. I když s nimi nesouzníme, podvědomě nás to k nim táhne. Evoluce nás naučila, že jít proti proudu může být nepohodlné – nebo rovnou nebezpečné. Tak proč si komplikovat život, když můžeme jednoduše držet krok s davem?
Jak se z vlaku vyskočit – a proč to stojí za to
Nemusíme být otroky trendů. Můžeme se rozhodovat vědomě. Prvním krokem je zpomalit. Nedělat rozhodnutí pod tlakem. Zastavit se. Zeptat se: „Chci to já, nebo to chtějí ostatní?“
Zkuste si najít i opačný názor, než je ten mainstreamový. Ne proto, abyste se hádali, ale abyste si vytvořili širší pohled. A pokud zjistíte, že si stojíte za svým, i když jde proti proudu – gratulace. Právě jste vystoupili z rozjetého vlaku a začali řídit vlastní cestu.
Ne každý vlak totiž vede do cílové stanice, která stojí za to. A někdy je hrdinský čin právě to, zůstat na nástupišti s kafem v ruce a s vědomím, že víte, proč nikam nespěcháte.
Reference:
Quora. (2018, February 5). The strange story of how Tide Pod eating went viral. Forbes. https://www.forbes.com/sites/quora/2018/02/05/the-strange-story-of-how-tide-pod-eating-went-viral/
Přispěvatelé projektů Wikimedia. (2025, February 13). Americká hypoteční krize 2007. https://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%A1_hypote%C4%8Dn%C3%AD_krize_2007
Přispěvatelé projektů Wikimedia. (2024, January 4). Velká recese. https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_recese
Přispěvatelé projektů Wikimedia. (2023, August 4). Kbelíková výzva. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kbel%C3%ADkov%C3%A1_v%C3%BDzva
Přispěvatelé projektů Wikimedia. (2025b, April 11). Amyotrofická laterální skleróza. https://cs.wikipedia.org/wiki/Amyotrofick%C3%A1_later%C3%A1ln%C3%AD_skler%C3%B3za
Rollet, C. (2025, April 10). Fintech founder charged with fraud after ‚AI‘ shopping app found to be powered by humans in the Philippines. TechCrunch. https://techcrunch.com/2025/04/10/fintech-founder-charged-with-fraud-after-ai-shopping-app-found-to-be-powered-by-humans-in-the-philippines/?
Team, I. (2025, February 3). What is the bandwagon effect? why people follow the crowd. Investopedia. https://www.investopedia.com/terms/b/bandwagon-effect.asp
