Článek
Nerovnost
Muž byl po desítky let ten, kdo živil rodinu, domů se chodil najíst, odpočinout a svých aktivit (včetně pravidelných návštěv hospody) se nehodlal vzdát, zatímco žena se musela vzdát téměř všeho. S dítětem najednou nemohla dělat vše tak, jak byla zvyklá. Bylo nutné podřídit se novému režimu, který zahrnoval noční buzení, brzké ranní vstávání a zvládání všech aktivit a domácích prací s novým členem v náručí.
Určitý čas to takto fungovalo, přesněji do té doby, než začaly ženy upozorňovat na fakt, že i ony by chtěly pokračovat ve své kariéře či koníčcích i po narození dítěte. Někteří muži to přijali – však i oni se přece podíleli na tom, že dítě přišlo na svět, a tak by se měli stejnou měrou podílet i na výchově. Jiní ale zaujali postoj zcela opačný, a to sice ten, že dítě občas „pohlídají“, když bude třeba, jinak ale neexistuje, že by žena například chodila na 1–2 dny do práce a ve starosti o dítě by se partneři střídali.
Hlídací tatínci
Problém je v tom, že tatínci by rozhodně hlídat neměli. Hlídají babičky, kamarádky, jiní příbuzní. Tatínci jsou ale rodiči úplně stejně jako maminky. Ty by je tedy neměly prosit o to, aby si udělali na dítě čas, protože si chtějí zajít s kamarádkou na kávu, do posilovny, na kosmetiku, nebo třeba do práce. Muži by měli automaticky nabízet ženě pomocnou ruku a dělat v domácnosti to, co je zrovna potřeba. Existují ženy, které opravdu do práce ani nikam jinam nechtějí, chtějí si užívat čas s dítětem a pomoc odmítnou, což je také úplně v pořádku. I tyhle ženy si ale potřebují občas oddechnout a dát jen tak nohy nahoru.
Proto, milí muži, pomáhejte svým ženám, buďte jim k dispozici, postarejte se o dítě, objednejte jim masáž, úklid domácnosti, cokoliv… Však i ony si potřebují (stejně jako vy) oddechnout a načerpat síly do dalších dní.
