Článek
Lekce z historie: Nezávislost nebyla zadarmo
Abychom pochopili, co můžeme ztratit, musíme se podívat zpět. Pamatujete na dobu před rokem 2014? Státní správa připomínala průchozí dům. Přišel nový ministr a s ním často celá armáda „kamarádů“, kteří nahradili odborníky jen proto, že měli správnou stranickou legitimaci. Zákon o státní službě, který by přesně této praxi zamezil, byl přitom byl jednou z klíčových podmínek našeho vstupu do Evropské unie. Brusel tehdy jasně řekl, že pokud chceme sedět u jednoho stolu s vyspělými státy, musíme mít jasný právní rámec, který zajistí, že naše veřejná správa bude odpolitizovaná, odborná a otevřená.
Přijetím tohoto zákona jsme udělali civilizační skok. Přestali jsme se na úředníka dívat jako na pouhého „zaměstnance“, kterého si stát najímá jako kterákoliv firma, a začali jsme ho vnímat jako veřejnoprávního profesionála. Česko se tím konečně připojilo k moderním evropským státům, kde úředník není vazalem aktuálního ministra, ale garantem odbornosti. Veřejnost má právo očekávat, že na úřadě narazí na člověka, který splňuje přísné standardy a jehož jedinou loajalitou je zákon, nikoliv stranická příslušnost. A právě tuhle pojistku profesionality chce teď vláda zničit.
Stát není firma, kterou si vítěz voleb „vyluxuje“
Současný návrh z pera vládních poslanců chce převést státní správu pod zákoník práce. To zní na první poslech nevinně. Ostatně, proč by úředník nemohl mít stejné podmínky jako prodavač nebo programátor? Odpověď je prostá. Veřejnoprávní koncepce (kterou máme teď) chrání odbornost. Je jednoznačnou pojistkou proti nátlaku. Pokud dnes odborník na ministerstvu zemědělství řekne „ne“ žádosti na vyplacení dotací, zákon ho chrání před okamžitým vyhazovem. Pokud projde však projde tato novinka, stačí úředníkovi udělit dvě účelově špatná hodnocení za neuposlechnutí přání ministra a o své místo přichází.
Tím se vracíme k tzv. spoils systému (kořistnickému systému). Vítěz voleb si stát „vyluxuje“, dosadí své loajalisty a odbornost se ztrácí. Jak trefně upozorňují odborníci i odbory - místo nezávislé správy dostaneme armádu poslušných, kteří se budou bát říct ministrovi nepříjemnou pravdu.
Legislativní partyzánština aneb strach z odborníků
Už samotný způsob, jakým vládní poslanci tuto změnu protlačují, je kritický. Místo toho, aby zákon prošel standardním procesem, kdy ho připraví ministerstvo a pošle do tzv. meziresortního připomínkového řízení, zvolili vládní zástupci „partyzánskou“ cestu. Předkládají ho jako návrh poslanecký.
Proč je to problém? Protože se tím úplně vyhnuli odborné kritice. U běžného zákona se musí vyjádřit ostatní ministerstva i experti na právo a legislativu. Posuzují mimo jiné, zda může být návrh v rozporu s ústavním pořádkem či evropským právem. Tady ne. Výsledkem je legislativní chaos, který sami předkladatelé teď narychlo a za pochodu lepí desítkou nesystémových pozměňovacích návrhů, aby látali díry v tom, co sami ušili horkou jehlou, a to mimo jiné právě proto, že Evropská komise, která hlídá souladnost zákonů s evropským právem, již k předloženému zákonu zaslala řadu výtek. Vzniká tak nebezpečný polotovar, u kterého nikdo pořádně neví, jaký bude mít dopad v praxi.
Jak to dopadne na vás? Hůř, než si myslíte
Možná si říkáte, že je vám jedno, kdo sedí na ministerstvu. Jenže státní správa je jako servis, kam dáváte auto. Když tam pracují zkušení mechanici, víte, že to opraví. Když místo nich nastoupí kamarádi majitele bez zkušeností, možná to bude vypadat levněji a rychleji, ale nakonec na to doplatíte vy.
Bez nezávislých úředníků zmizí poslední bariéra před ohýbáním veřejných zakázek. Peníze z vašich daní nepotečou tam, kde jsou potřeba, ale tam, kde se to politicky hodí.
Když vyhodíte lidi s patnáctiletou praxí a nahradíte je politickými nominanty, přestanou fungovat procesy. Zpozdí se vyplácení dotací, začnou se hromadit chyby v rozhodování úřadů a stát bude dělat drahá a špatná rozhodnutí, která nakonec zaplatí daňoví poplatníci.
EU se na nás nebude dívat nečinně. Pokud zlikvidujeme nezávislou státní správu, hrozí nám zastavení miliardových dotací a dalších financí operačních programů z Bruselu. A to v době, kdy každá koruna v rozpočtu chybí. I proto jsme s Piráty již před časem na tento návrh zákona upozornili Evropskou komisi, aby návrh posoudila dříve, než vejde v platnost, a tyto prostředky pro občany a občanky jsme tak preventivně ochránili.
Cesta, ze které není návratu
To nejhorší na celé věci je nevratnost. Budovat institucionální paměť a kulturu nestrannosti trvá desetiletí. Zničit ji lze jedním hlasováním v Poslanecké sněmovně.
Pokud nyní z úřadů vyženeme skutečné experty, do soukromé sféry odejdou navždy. Už se nevrátí. A každá další vláda, která přijde po té současné, bude v pokušení udělat to samé - vyhodit lidi těch předchozích a nasadit své vlastní. Stát se tak stane rukojmím čtyřletých volebních cyklů.
Nezávislá státní správa není luxus pro intelektuály. Je to základní servis pro občany. Je to záruka, že když jdete na úřad nebo když stát rozhoduje o miliardách, nerozhoduje o tom stranická knížka, ale zákon a odbornost. Pokud o tuhle pojistku přijdeme, budeme se ke statusu civilizované země vracet jen velmi těžko. A zaplatíme za to my všichni. Nejen v penězích, ale i v kvalitě života v této zemi.
