Článek
Jak jednoduchá oprava skončila nečekaným konfliktem
V koupelně mi povolila dvířka od skříňky. Zavolat truhláře mi přišlo jako nejrychlejší řešení. Po telefonu mi slíbil, že přijede a opraví to během pár minut. Dohodli jsme se na ceně i čase. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být problém.
Jenže když dorazil, stačilo mu pět vteřin, aby změnil tón.
„Takhle malou zakázku řešit nebudu,“ oznámil mi po letmém pohledu na skříňku.
Neřekl to ani klidně. Spíš stylem, jako kdybych ho urazil tím, že potřebuji pomoc s obyčejným pantem.
Zkoušel jsem mu vysvětlit, že jsme byli domluvení. On však jen mávl rukou, jako by mluvil s někým, kdo ho obtěžuje.
Když odešel, rozhodl jsem se, že to tak nenechám
Když za ním zaklaply dveře, byl jsem naštvaný. Ne proto, že by oprava byla tak složitá. Štvalo mě, jak mě odbyl. Tak jsem si sedl k počítači, podíval se na pár návodů a zjistil, že oprava nebude tak těžká, jak se zdá.
Další den jsem koupil nový pant, šroubky a olej. Práce trvala dvacet minut. A výsledek? Dvířka drží dodnes.
Rozhodl jsem se ale udělat ještě jednu věc. Ne kvůli pomstě, ale kvůli férovosti.
Ohlásil jsem ho firmě, která ho doporučila
Řemeslníka jsem našel na stránkách jedné služby, která sdílí kontakty na ověřené profesionály. Zavolal jsem jim a popsal, co se stalo. Ne agresivně, jen věcně.
Dozvěděl jsem se, že podobné stížnosti na něj měli už dřív. Moje zkušenost byla jen další v řadě. Za pár dní mi napsali, že spolupráci s ním ruší.
Nešlo o satisfakci. Spíš o pocit, že arogance nemá být normou. Když někdo práci nechce dělat, je to jeho věc. Ale důstojné jednání by mělo být samozřejmostí.
Co mi celá situace dala
Zní to jako malá epizoda ze života, ale naučila mě dvě věci.
Zaprvé: malá zakázka neznamená malého zákazníka.
Zadruhé: někdy je lepší si práci udělat sám a mít klid, než čekat na někoho, kdo se k vám ani neumí chovat slušně.
A možná ještě něco navíc. Když si lidé myslí, že jsou „příliš dobří“ na drobné zakázky, často zapomínají, že jejich pověst je to největší, o co mohou přijít.
