Článek
Ranní šok místo ranní kávy
Byla sobota. Šel jsem na terasu na čerstvý vzduch, protože jsem měl v plánu dát si kafe venku. Jenže místo ranní pohody mě čekal pohled, který by člověk čekal spíš na cyklistickém závodě, ne na vlastním pozemku. Uprostřed mojí terasy stála dvě horská kola, opřená o zábradlí. Na židli se sušily propocené ponožky. A u zásuvky se skláněli dva chlapi v cyklistických dresech a nabíjeli si powerbanky a světla. Jeden se na mě jen otočil a suverénně prohodil: „Nazdar, šéfe, jen si tu dáme pauzu.“Já jen stál a říkal si, že jsem asi ještě pořád v polospánku.
Jak zjistíš, že tvoji terasu používá půlka cyklotrasy
Když jsem se vzpamatoval a zeptal se, co tady dělají, přišla odpověď, která mě uzemnila:„My tady občas zastavujeme. Máte to tu ideálně na trase. Nikdo tu nikdy není.“ Abych to upřesnil, moje terasa je u domu, který je od cesty zakrytý živým plotem. Nikdy mě nenapadlo, že by někoho napadlo projít si zahradou, sednout si na mou terasu a dělat z ní přestávkovou zónu. Jenže tihle dva „občas“ znamenalo něco jiného, než jsem čekal. Když jsem se ptal dál, zjistil jsem, že se tu střídají už několik týdnů různí cyklisti, kteří si prý „zkracují trasu“ přes můj pozemek, protože jim to radil nějaký sportovní blog. Kdo to tam napsal, jsem už raději nezjišťoval.
Řešení jsem měl rychle
Nepotřeboval jsem dramatické scény, jen jsem jim prostě řekl, že tohle je soukromý pozemek a pauzy si musí dělat někde jinde. Uslyšel jsem jen: „Aha, no dobře. My jsme fakt netušili.“ A možná mluvili pravdu, ale to nic neměnilo. Ještě ten den jsem zavřel boční branku, která byla celou dobu pootevřená a umožňovala lidem projít skrz zahradu, když chtěli obejít vedlejší dům. Dal jsem na ni jednoduchou ceduli „Soukromý pozemek – nevstupovat“. Ne alarm, ne kameru, prostě jasné sdělení.
Od té doby mám klid. A kola projíždějí tam, kde mají
Terasa je zase moje. Žádné kompresory na nafukování pneumatik, žádné sušící se spodní vrstvy sportovního oblečení, žádné otevřené proteinové tyčinky na mém stole. A když občas projede kolem cyklista, vidím, jak zpomalí, koukne na ceduli… a pokračuje správným směrem. Domov je zase domovem. A moje terasa zůstává místem, kde si člověk může dát ráno kafe a ne cyklistickou občerstvovací stanici.
