Článek
Směšná „bunda zlevněná o 70 %“
Byl obyčejný všední den a já jela z práce domů. Na sobě jsem měla svou oblíbenou zimní bundu z výprodeje – obyčejná, pohodlná, nic zvláštního. Nastoupila jsem do tramvaje, sedla si a v tu chvíli jsem si všimla dvou mladých cizinek, asi turistky. Smály se, něco si šeptaly a několikrát po mně nenápadně koukly. Nejsem přecitlivělá, ale jejich výraz mluvil za vše. Jedna z nich dokonce zvedla telefon, vyfotila mě a ukázala to kamarádce. Pochopila jsem, moje bunda z výprodeje byla pro ně zřejmě hodně vtipná.
Když se smích mění v pocit trapnosti
Nechala jsem to být, dokud se tramvaj nezastavila na další zastávce. Tam nastoupil starší pán a hned se k nim posadil. Bylo zjevné, že pochází ze stejné země jako ony, protože se na ně usmál a něco jim řekl v jejich jazyce. Jenže jeho výraz po chvíli ztuhl a tón zněl jinak.
Z jejich veselí zbylo ticho. Turistky zrudly a rychle začaly koukat z okna. Po chvilce muž vstal, přišel ke mně a česky mi řekl: „Omlouvám se za jejich chování. To je moje dcera a její kamarádka. Vysvětlil jsem jim, že jste se zachovala s větší důstojností, než by dokázaly ony.“
Karma nikdy nespí
Tramvaj dojela na další zastávku a obě dívky okamžitě vystoupily. Hlavy skloněné, tváře červené. Lidé kolem si všimli, ale nikdo nic neřekl. Jen jsem se pousmála. Ten muž mi pak ještě pokynul hlavou a s úsměvem dodal: „Máte hezkou bundu. A víte co? Tu samou jsem viděl v Londýně a byla pěkně drahá!“ A tak jsem si uvědomila, že na cenovce opravdu nezáleží. Styl není o značkách, ale o tom, jak člověk umí zůstat sám sebou.
