Článek
Ranní nákup, den jako každý jiný
Bylo dopoledne, chtěla jsem nakoupit pár věcí na víkend – chleba, rohlíky, mléko. V obchodě bylo rušno a dcera se v košíku neustále vrtěla. Zpívala si, smála se a upíjela džus z krabičky. Všechno působilo klidně a běžně, dokud nepřišla nečekaná nehoda.
Vteřina, která zkazila vše
Stačila chvilka nepozornosti a kartonový džus vypadl z dceřiných rukou. Krabička se rozmáčkla a lepivý obsah se rozlil po regálu plném cukrovinek. Papírové obaly nasákly a zboží bylo rázem zničené. Dcera nechápavě koukala, já zoufale hledala ubrousky, abych škodu alespoň částečně napravila.
A přišel on… s pohledem, který pálil
Najednou se objevil muž v košili s logem obchodu. Bez pozdravu, bez úsměvu. „Co to jako má být?“ pronesl přísně. Stud mi zalil tváře. Když dodal: „Tady nejste na pískovišti!“, cítila jsem se, jako bych spáchala zločin. Nabízela jsem, že to sama uklidím, vysvětlovala, že jde jen o dětskou nehodu. Manažer ale neustoupil.
Zaplatit – i za nechtěné nehody
Nakonec trval na tom, že musím všechno poškozené zboží uhradit. Nešlo mi o peníze, ale o pocit trapnosti. Prodavačka sepsala protokol a já zaplatila několik balíčků cukrovinek i rozlitý džus. Malá se mezitím nechápavě ptala, proč odcházíme tak rychle pryč.
Studno tlumené slzy matky
Bylo mi do breku. Cítila jsem se pokořená nejen přísným přístupem manažera, ale i pohledy ostatních zákazníků. V tu chvíli by bývalo stačilo jediné vlídné slovo – místo křiku a výčitek. Obyčejná lidskost by vše vyřešila.
Trocha lidskosti by neuškodilo
Někdy nejde o pravidla, ale o empatii. Matka s dítětem, které nechtěně udělá nepořádek, si zaslouží pochopení. Nejsme roboti, chyby se dějí. A rozdíl mezi křikem a laskavostí může změnit celý den.
