Článek
Rozvod, co změnil pravidla
Po letech společného života přišel rozvod. Myslela jsem, že to bude těžké, ale ne že začnou nejhorší věci. Manžel se choval, jako kdyby plánoval převzít úplně všechno. Dům, auto, spoření, skoro i měsíční výdaje. Začal si dělat výpočty, kreslit tabulky, připravovat podklady a za každou položkou viděl svůj zisk. A mě zbavil veškeré jistoty.
První obavy a rozhodnutí nečekat
Když se mi jednou večer dostal do ruky seznam, který si připravil pro advokáta, zamrazilo mě. Bylo tam všechno — částky, návrhy, návrh rozdělení. Jasné: on bude mít všechno a já skoro nic. Věděla jsem, že běžné reakce jako plakat nebo žádat o kompromis nepomohou. Rozhodla jsem se jednat.
Spolupráce s právníkem nastartovala past
Našla jsem právníka, který chápe realitu rozvodů: často nejde o city, ale o majetek, emoce a vyhrocené kalkulace. Společně jsme připravili strategii, která neměla nic do činění s pomstou, ale jen s obranou.
- Zajistili jsme dokumenty: smlouvy k hypotéce, účtenky, doklady o společných platbách i výdajích dřív, než se vztah definitivně rozpadl.
- Upozornili jsme na společné investice, které byly ve jménu obou.
- A hlavně: založili jsme listinu, ve které se píše, co bylo moje, co jsme koupili spolu.
Když přišel moment podepsat rozvodovou dohodu, pracovala jsem s právníkem. Na stůl položil papíry, on jen zavrčel, že má právo. Já se podívala na dokumenty a vrátila mu je. Řekla jsem: „Bez těch faktur a účtenek neočekávám slušnou smlouvu.“
Past fungovala, manžel ustoupil
Byl zaskočený. Měl pocit, že má vyhráno. Ale neměl, realita byla proti němu. A právník to věděl. Když se dozvěděl, že mám přehled, smlouvy, doklady, změnil taktiku. Místo boje začal vyjednávat. A nakonec souhlasil. Do rozvodové smlouvy se připsalo: dům zůstává napůl, auto je rozdělené, spoření se rozdělilo spravedlivě. A já? Skončila jsem s pocitem, že nepřišla o všechno.
Co mi to dalo — lekce do života
- Než řekneš „všechno“, ověř si papíry.
- I v krizové situaci máš právo znát své možnosti a někdy i využít právní pomoc.
- Rozvod není jen o emocích. Je to často o jmění. A tam nelze spoléhat na sliby.
