Článek
Na začátku mi to přišlo jako hloupost. Každý má horší dny, někdy se člověk víc zapotí, někdy nestihne řešit detaily. Když jsme spolu začali bydlet, všimla jsem si, že partner má často nepříjemný tělesný zápach. Přičítala jsem to stresu, práci, létu. Říkala jsem si, že to přejde.
Malé nepohodlí, které se opakovalo
Jenže nepřešlo. Zápach se vracel a postupně byl častější. Nešlo o jeden den v týdnu, ale o běžnou součást našich dnů. Dlouho jsem mlčela, protože jsem nechtěla zraňovat. Když už jsem to opatrně nadhodila, odbyl to s tím, že „se to děje každému“ a že to řešit nebude.
Postupně mi docházelo, že to není jen o vůni. Bylo to o tom, že nebral vážně věc, která ovlivňovala i mě. Vztah není o tom, že jeden snese všechno a druhý si pojede po svém.
Co bylo za tím
Až po delší době přiznal, že má dlouhodobé zdravotní potíže spojené s nadměrným pocením. Věděl o tom, ale roky to neřešil. Nešel k lékaři, nezkoušel žádné řešení, jen to nechával být. Zároveň zanedbával základní hygienu v dnech, kdy mu nebylo dobře. Pro něj to bylo nepříjemné téma, pro mě každodenní realita.
Nešlo o to, že by měl problém. Problémy má každý. Šlo o to, že se k němu stavěl tak, jako by se mě netýkal. Jako by bylo normální, že se mám přizpůsobit.
Moment, kdy mi došlo, že už nechci dál ustupovat
Ten zlom nepřišel při jedné hádce. Přišel v tichu. V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že už si doma nepřipadám dobře. Že se necítím respektovaná v úplně základní věci. A že pokud partner není ochotný řešit něco, co je nepříjemné pro oba, těžko bude řešit větší problémy.
Rozhodnutí odejít nepřišlo ze vzteku. Přišlo z únavy. Z pocitu, že už nechci vysvětlovat, proč je důležité brát ohled na druhého.
Co jsem si z toho odnesla
Ten vztah neskončil kvůli „banalitě“. Skončil kvůli postoji. Naučilo mě to, že tolerance není totéž co rezignace. Že drobnosti, které dlouhodobě přehlížíme, se časem promění ve velké věci. A že není sobecké chtít základní respekt.
Dnes už vím, že některé signály je lepší nepřehlížet. Ne proto, že by byly samy o sobě neřešitelné, ale proto, že ukazují, jaký má druhý člověk vztah k sobě i k vám.
