Článek
Chleba za cenu oběda
Bylo to jedno z těch obyčejných rán, kdy se vám nechce přemýšlet. Jen zajdete do pekařství a vezmete chleba. Na cedulce ale stálo: 139 Kč. Myslel jsem, že jsem špatně viděl.
„To je cena za celý bochník?“ ptám se prodavačky. „Ano, ručně hnětený, žitný, s kváskem a chia semínky,“ odpověděla klidně, jako by šlo o samozřejmost.
Když se z chleba stane luxus
V tu chvíli jsem si uvědomil, že to není o semínkách ani kvásku. Je to o hranici, kterou už člověk nechce překročit. Pamatuju doby, kdy se chleba bral jako samozřejmost – kus základní jistoty. Teď se z něj stává luxusní položka, kterou si někteří lidé dvakrát rozmyslí.
„Nezlobte se, ale tohle už fakt není normální,“ řekl jsem a položil košík zpět.
Nešlo o peníze, ale o princip
Nebylo to gesto šetřílka. Mám na to, abych si ten chleba koupil. Ale odmítl jsem z principu. Protože jestli má stát kus pečiva víc než oběd v restauraci, něco je špatně.
Venku jsem potkal starší paní, která nesla v tašce dva bochníky z jiného pekařství. „Tady za rohem ho mají za šedesát,“ řekla s úsměvem. „A chutná stejně.“
Kde se ztratila obyčejnost
Došel jsem k tomu druhému obchodu. Uvnitř žádný designový interiér, žádné vůně z reklamy, jen usměvavá prodavačka a hromada čerstvého pečiva. Chleba za 59 Kč. Křupavý, voňavý, obyčejný.
A přesně to jsem hledal. Ne dokonalý produkt, ale pocit, že svět ještě neztratil rozum.
Malé rozhodnutí, které mělo smysl
Ten den jsem si odnesl nejen chleba, ale i malou připomínku: že někdy stačí říct „ne“. Ne přehnaným cenám, ne prázdným nápisům, ne pocitu, že všechno musí být „prémiové“.
A že obyčejné věci mají pořád svoji hodnotu – jen ji musíme chtít vidět.
