Hlavní obsah
Příběhy

Když mě na úřadě poslali čekat hodinu – a já vyšla dveřmi s dokumentem během pěti minut

Foto: Freepik

Čekání na úřadě

Na úřadě mi oznámili, že si počkám minimálně hodinu. Už jsem to skoro vzdala, když mě napadlo zavolat jinému oddělení. A během pěti minut jsem měla hotovo to, kvůli čemu ostatní čekali celé dopoledne.

Článek

Hodina vzduchu a nehybnosti

Byl pondělní dopoledne, kancelář úřadu se pomalu plnila. Zaregistrovala mě recepční, ale hned dodala: „Počkejte prosím, teď máme další agendu. Vezmeme vás přibližně za hodinu.“ Seděla jsem na plastové židli, přehazovala v rukou telefon, sledovala hodiny nad dveřmi a kolem mě se původně pár lidí rozmnožil v dav. Kafe dopité, několik lidí sledovalo mobil, jedna paní si stěžovala na klimu. A já si říkala – co se sakra děje? Začala jsem být nervózní. Důležitý dokument, který potřebuji kvůli práci, musím mít co nejdříve. Hodina čekání mě teď stála více než jen čas, stála klid.

Zářez do systému – ta chvíle „už mě neposílají dál“

Zvedla jsem telefon, našla jiný oddíl na úřadě, řekla svůj problém laskavě, ale pevně. „Dobrý den, já tu čekám a fronta je prostě dlouhá. Můžu přijít k vám?“ Na druhém konci se napoprvé uslyšel jemný klic-klik. „Jenom moment… aha, ano, pane/paní. Přijďte hned, přijmeme vás.“ V ten okamžik mi srdce poskočilo. Opustila jsem řadu, prošla otevřenými dveřmi a usedla do křesla před úřednici. „Dobrý den, jméno… dokumenty máte připravené?“ Chvíli papíry poptala, stiskla „ověřit“ a řekla: „Hotovo. Podepsat, kopii, tady máte.“ Celá situace trvala méně než pět minut.

Co se změnilo — a proč se mi to stalo

Nešlo o kouzlo nebo známost. Jde o to, že jsem se nevzdala. Když tu řekli „hodinu“, přijala jsem to, ale zároveň hledala alternativu. Našla oddělení, které mě převzalo dřív.
V tu chvíli jsem pochopila, že systém nefunguje jen podle řádu, ale i podle toho, kdo přijde s jasnou žádostí a odhodláním. A dokument? Měl efekt okamžitý, z práce mi volali, že to potřebují do týdne, a já jsem byla připravená.

Lekce do života

  • Když vám někdo řekne „počkáte“, neberte to jako definitivu.
  • Nebojte se požádat jinou cestu. Není to drzost — je to vaše právo.
  • Tenhle malý moment dává odvahu. Jsou situace, kdy nečekáte jen kvůli sobě, ale kvůli tomu, co z toho bude dál.

Už když jsem seděla v tom křesle, uvědomila jsem si — ta změna přišla, protože jsem přestala „čekat“ a začala „jednat“.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz