Když sen o zámku narazí na realitu. Karel Roden to poznává na vlastní kůži

Pro fanoušky je Karel Roden známý jako charismatický herec se silnou přítomností ve filmu i na divadle. Jeho role často vyvolávají respekt a jeho jméno patří k nejznámějším v českém hereckém světě. Jenže když se neobjeví před kamerou, jeho nejlepší herecký výkon se odehrává někde jinde – mezi lešením, maltou a okenními tabulemi.

Idea koupit starý zámecký objekt nebyla spontánní. Roden chtěl mít místo, kam by mohl jezdit s rodinou, kde by mohl žít v klidu mimo město a kde by mohl realizovat věci, o kterých dřív jen snil. Návrat do přírody, práce rukama, práce kolem domu… to všechno ho lákalo víc než další filmová role v rozjetém městském ruchu.

Když se ale poprvé postavil před zchátralou budovu, kterou si koupil, bylo to něco jiného než očekával. Nešlo o romantické sídlo ze starých filmů – byla to stavba, která čekala na to, až jí někdo vrátí život. A v tu chvíli se sen změnil v práci, která je náročná na čas, energii i peníze.

Oprava zámku není projekt na pár víkendů. Jde o dlouhodobou práci, která vyžaduje plánování, řemeslníky, povolení a někdy i nečekané kompromisy. Každý kámen, který se musí rozebrat a znovu postavit, je pro něj i výzvou a učí ho přemýšlet jinak než u role před kamerou.

Výzvy nejsou jen technické, ale i logistické. Najít kvalitní pracovníky ve chvíli, kdy se práce mění podle počasí, financí i dostupnosti materiálu, je úkol sám o sobě. „Člověk si říká, že to půjde rychle,“ říká Roden, „ale stavební realita vás rychle vrátí zpátky na zem.“

Mezi všemi stavebními pracemi se Karel pustil i do péče o pozemky kolem zámku. Vysadil několik keřů borůvek, které se postupně ujaly. Starat se o rostliny, sledovat jejich růst a sklízet plody je něco, co mu dává jiný druh uspokojení než práce na budově.

Pro hereckou osobnost, která byla léta zvyklá žít v tempu filmových natáčení a společenských akcí, je tohle přenesení pozornosti do zahrady něco jednoduchého, ale přesto hluboce uklidňujícího. Když pracuje s rukama, cítí, že vytváří hodnotu, která nekončí v klapce kamery.

Zámek jako projekt si samozřejmě žádá i finance. Nejde jen o vlastní úspory, ale i o správné načasování investic. Roden nechce jen „zazdít“ a odjet, chce tu věc udělat pořádně. Často plánuje práce tak, aby odpovídaly jeho možnostem a tempu, ve kterém chce žít.

Nejde mu o to, aby měl „nejlepší zámek široko daleko“. Jde mu o to, aby to byl domov s příběhem. A ten příběh se píše každý den – jednou pomalu, jednou rychleji, s vírou i s trpělivostí.

Karel Roden se za ty roky naučil vypořádat s tím, že některé věci v životě nelze uspěchat. Natáčení má jasný začátek i konec, ví, kdy se role objeví a kdy končí. Zámek je něco jiného: je to každodenní proces, bez jasného termínu dokončení.

Je to změna životního rytmu, která mu ukázala jiný svět. Svět, kde máte ráno před sebou plán prací, který může skončit v odpolední pauze s kávou. Kde není kamera, ale realita materiálů. A ten klid, který u toho může vzniknout, je v určitém smyslu i dar.

Zdroje: