Hlavní obsah

Když sousedovy auta obsadí celé parkoviště a jeden den jsem řekl „dost“

Foto: Freepik

Plné parkoviště

Sousedi zaparkovali čtyři auta tak, že na parkovišti nezůstalo místo. Když už mě všichni ignorovali, rozhodl jsem se udělat krok, který nikdo nečekal a brzy se ukázalo, že někdy stačí jeden odvážný signál.

Článek

Parkoviště plné aut, žádné místo pro mě

Ulice byla klidná, dům po domě, každý měl auto a své parkování. Jenže jeden z sousedů začal vozit do garáže své dodávky a auta přitáhl jako magnet. Brzy to byl jeho „klub“, kdy na parkovišti stály čtyři auta, některá zaparkovaná šikmo, jiná natěsno vyplňovala každý dostupný centimetr.

Každý večer když jsem přijížděl domů, čekal jsem, ale místo pro mé auto? žádné. Do ulice se nevešla ani dodávka, natož manévr. A cedule „Parkoviště pro všechny“ byla nelítostnou realitou, ve které „všichni“ znamenali jen jednoho.

Pokusy o domluvu selhaly

Řekl jsem sousedovi, že tohle nejde, že nemám jak večer zaparkovat a ráno potřebuju odvést děti do školy. Odpověď byla uklidňující: „Jen dneska, příští týden to už bude v pohodě.“ Ale příští týden bylo stejné. A další. A další. Všichni mlčeli, protože „každý tady má parkovat“, jenže když to každý slyšel jako svolení, skončilo to průsmykem namísto normálního parkoviště.

Jeden den, kdy jsem prostě zaparkoval jinak

Udělal jsem to náhle. Nechtěl jsem hádku. Nebylo to o zlobě. Jen jsem své auto zaparkoval tak, že zabralo dvě místa podél nejširšího mezerovitého prostoru, který zůstal. Auto stálo napříč. Ne pro provokaci. Jen proto, že jinak bych nepřijel domů. Ráno jsem našel rozčilené řidiče, auta bez šance odjet, a kolem auta byla prázdné ulice. Bez hlasů, bez klaksonů, jen zvuk motoru, když moje auto vyjelo.

Lekce, kterou soused strávil nejspíš napořád

Ten den si všichni uvědomili, že když někdo zablokuje prostor pro více aut, paradoxně obrátí situaci proti sobě. Pokud se nenašla jiná možnost, bylo to jeho auto, které muselo zůstat nebo prvně on musel odjet.

Najednou se pravidla změnila. Vlastník aut, který parkoval permanentně čtyři auta hledal jiná místa. A ti ostatní věděli, že parkoviště není soukromý monopol.

Co z toho plyne

  • Pokud někdo dlouhodobě okupuje víc parkovacích míst, než je fér, kolektivní ignorování někdy nestačí.
  • Občas stačí jeden krok a situace se změní.
  • Když si všichni uvědomí, že parkování není o právu patřit, ale o respektu, věci se dají přenastavit i bez zbytečných konfliktů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz