Článek
Velká očekávání, ještě větší zklamání
Večer začal slibně. Nová vyhlášená restaurace, potvrzená rezervace a konečně chvíle jen pro nás dva. Degustační menu se sedmi chody mělo být zážitkem, který si zapamatujeme. První sklenka vína nás naladila, ale nadšení vzalo rychle za své, když přišel první talíř.
Syrové mušle a pěna bez chuti
Na stole se objevily mušle, které nejen že nevypadaly lákavě, ale navíc nepříjemně zapáchaly. Pod nimi tmavá pěna, která spíš než k jídlu připomínala experiment. Manžel se snažil tvářit nadšeně, ale bylo vidět, že i on má co dělat, aby sousto pozřel. Já jsem se snažila neznechutit se hned od začátku, ale chuť k jídlu byla pryč.
Ticho jak v galerii
Atmosféra restaurace byla zvláštní. Hosté téměř nemluvili, obsluha chodila vážná a bez úsměvu. Talíře byly sice naaranžované jako umělecké dílo, ale jídlo postrádalo to nejdůležitější – chuť. Chody byly tak malé, že spíš připomínaly ochutnávku než večeři.
Rohlík a sýr místo dezertu
Po zaplacení účtu, který přesáhl pět tisíc korun, jsme odcházeli hladoví. Večer nakonec skončil ve večerce, kde jsme si koupili rohlík a sýr. V autě jsme se smáli absurditě celé situace, ale uvnitř jsem cítila obrovské zklamání. Čekala jsem krásný večer, dostala jsem jen pocit promarněného času i peněz.
Když obyčejné chutná víc než luxus
Doma jsem si uvědomila, že někdy je nejlepší sázkou na jistotu obyčejné jídlo, které člověku chutná a zahřeje ho u srdce. Nemusí být nazdobené ani „degustační“. Stačí, když je připravené s láskou a chutí. A příště? Raději topinky doma než talíř plný pózy.
