Článek
Večeře, na kterou jsem se těšil
Po dlouhém týdnu v práci jsem si dopřál něco pro sebe. Vybral jsem si restauraci, kde jsem byl poprvé, objednal si sklenku vína a oblíbený steak. Těšil jsem se na klidný večer s dobrým jídlem a atmosférou. Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude příjemný zážitek.
Šok, když jsem zvedl oči
Jakmile mi přinesli hlavní chod, zvedl jsem oči od talíře a málem mi spadla čelist. U vedlejšího stolu seděla osoba, kterou jsem rozhodně nechtěl nikdy potkat. Byla to moje bývalá partnerka, a navíc nebyla sama. Smála se, působila spokojeně a já měl pocit, že se mi zastavil čas.
Chuť byla pryč během okamžiku
Najednou jsem nevnímal vůni a chuť jídla ani hudbu v pozadí. Místo toho se mi hlavou honily vzpomínky na hádky, bolestný rozchod i věty, které jsem si přál nikdy neslyšet. Před sebou jsem měl perfektně připravený steak, ale s každým pohledem na stůl vedle mě se mi svíral žaludek.
Nedojedený talíř a rychlý odchod
Zkusil jsem sníst pár soust, ale chuť byla pryč. Nešlo to. Nakonec jsem zaplatil celý účet, i když většina jídla zůstala na talíři. Rychle jsem odešel, abych se vyhnul trapnému setkání očí. Venku jsem se nadechl a uvědomil si, že žádné jídlo nestojí za to, když se k němu přimíchá minulost, kterou nechceš znovu otevírat.
Lekce, kterou jsem si odnesl
Ten večer mi ukázal, že nepříjemné vzpomínky se dokážou vrátit v nejméně vhodnou chvíli. A že někdy je lepší nedojíst, zaplatit a odejít se vztyčenou hlavou, než se trápit tím, co už dávno mělo zůstat minulostí.
