Článek
První návštěva: dobré jídlo, horší účet
Do restaurace nás nalákala hezká zahrádka a vůně z kuchyně. Večeře byla skvělá - domácí těstoviny, výborné víno. Dokud nepřišel účet. Na spodní straně se objevila neznámá položka: „Servisní balíček – 25 Kč za osobu“. Zeptala jsem se servírky, co to je.
„Příbor, ubrousek, prostírání,“ odpověděla, jako by byla řeč o něčem běžném. Jenže tento poplatek nebyl nikde uvedený - ani na jídelním lístku, ani na dveřích. A hlavně: nikdo nás o něm předem neinformoval. Zkusili jsme to nechat projít, ale doma nám to pořád vrtalo hlavou.
Příští návštěva: když jsme se rozhodli vzít věci do vlastních rukou
O týden později jsme šli kolem znovu. Terasa byla prázdná, počasí krásné a tak jsme si řekli, že to zkusíme znovu.
Jen tentokrát jsme se připravili.
Do tašky jsme přibalili:
- naše vlastní nerezové příbory,
- látkové ubrousky,
- malé skládací prostírání.
Když jsme si objednali jídlo, servírka přinesla klasické příbory. Usmáli jsme se a slušně řekli: „Děkujeme, máme svoje.“ Nechápavě zamrkala. A poprvé se na chvíli zarazila.
Reakce podniku, která nás překvapila víc než poplatek
Když přišel účet, položka „servisní balíček“ na něm už nebyla. „Vy si ho neúčtujete?“ zeptal se manžel. Servírka sklopila oči a řekla: „Majitel říká, že když si hosté přinesou vlastní výbavu, nemůžeme účtovat servisní poplatek.“ Znělo to, jako by tato myšlenka vznikla právě v tu chvíli. Ale bylo jasné, že ví moc dobře, proč se ptáme. O pár dní později jsme zjistili, že podnik začal na dveře vyvěšovat nové cedule s upozorněním:
„Servisní poplatek 25 Kč — dobrovolný.“
Najednou to dobrovolné bylo.
Co si z toho odnášíme
Nemáme nic proti poplatkům, pokud jsou férové. Ale pokud podnik zkouší na hosty fígle, někdy stačí ukázat, že si toho všimnete. Ne kvůli korunám. Kvůli principu. A hlavně: když se příště v restauraci objeví nějaká záhadná položka, už budeme vědět, že se dá řešit i elegantně vlastní výbavou a trochou odvahy.
