Nespolkl lék desítky let. Dušek o rovnováze těla, duše a bolesti bez chemie

Jaroslav Dušek je už desítky let známý nejen svými rolemi, ale hlavně tím, že přemýšlí jinak než většina jeho kolegů. Zatímco jiní řeší kariéru, sledovanost a další projekty, on se už dávno začal ptát na věci, které jdou mnohem hlouběji. Co dělá člověka zdravým. Proč tělo reaguje bolestí. A jestli není nemoc jen signál, že něco dlouhodobě přehlížíme.

Tyhle otázky ho postupně přivedly k alternativnímu způsobu života, který u něj není pózou, ale každodenní realitou.

Dušek otevřeně říká, že klasické léky téměř neužívá. Ne proto, že by je démonizoval, ale protože je jednoduše nepotřebuje. Když se objeví bolest, snaží se najít příčinu. Někdy je to přetížení, jindy stres, někdy dlouhodobě potlačené emoce.

Místo tablet volí očistu těla. Půst. Klid. Odpojení se od vnějšího světa. Přiznal, že dokáže vydržet i několik týdnů bez jídla, jen s vodou a bylinkovými čaji. Podle něj tělo v takových chvílích dostane šanci restartovat se a zbavit se věcí, které v běžném provozu jen ukládá stranou.

Pro spoustu lidí zní dlouhý půst jako šílenství. Pro Duška je to nástroj. Tvrdí, že v době, kdy tělo netráví, má prostor se opravovat. A že právě tehdy se často vyřeší i potíže, které se roky vracejí.

Nemluví o tom jako o univerzálním řešení pro každého. Spíš jako o cestě, kterou si sám ověřil. Zkušenost prý přináší nejen úlevu fyzickou, ale i mentální. Člověk se zklidní, zpomalí a začne si víc všímat signálů, které běžně ignoruje.

Dalším tématem, které kolem něj vždy vyvolávalo pozdvižení, je práce se střevy a očista těla. Dušek se tím netají a nemá potřebu to zjemňovat. Podle něj jsou střeva klíčovým orgánem, který ovlivňuje nejen trávení, ale i psychiku a celkovou vitalitu.

Když cítí, že tělo není v rovnováze, volí očistné postupy, které mnoho lidí považuje za krajní. On je ale bere jako běžnou součást péče o sebe, podobně jako si někdo jiný zajde na masáž nebo fyzioterapii.

Kritika ho nepřekvapuje

Je zvyklý na to, že jeho názory budí emoce. Někteří ho obdivují, jiní považují jeho přístup za nebezpečný nebo přehnaný. Dušek to neřeší. Nikomu nic nenutí. Neříká, že moderní medicína je špatná. Jen tvrdí, že není jediná.

Podle něj je největším problémem to, že lidé přestali poslouchat vlastní tělo a svěřili veškerou odpovědnost někomu jinému. A právě to se snaží svým přístupem změnit – ne kázáním, ale vlastním příkladem.

Dušek nevěří na zázračné metody. Věří na dlouhodobou rovnováhu. Na to, že tělo i hlava spolu souvisejí a že bolest má vždy důvod. Někdy fyzický, jindy psychický, často obojí.

Ať už s jeho názory souhlasíte, nebo ne, jedno se mu upřít nedá: žije přesně tak, jak mluví. Bez kompromisů. Bez výmluv. A s vědomím, že odpovědnost za zdraví začíná u každého z nás.

Zdroje: