Článek
Začalo to nenápadně — jednou, dvakrát, třikrát
Máme u domu menší vyhrazený prostor, kam se pohodlně vejdou dvě auta. Jedno je naše, druhé zůstává volné pro návštěvy. Jednoho večera tam stálo cizí auto. Mysleli jsme, že jde o omyl nebo krátkou návštěvu souseda.
Jenže další dny se to opakovalo. Auto se objevovalo večer a mizelo brzy ráno. Nepravidelně, ale často. Říkali jsme si, že možná soused nemá kde parkovat a nechce obtěžovat. Rozhodli jsme se mu dát čas.
Po týdnu nám to ale začalo vadit. Nešlo už o náhodu, stal se z toho zvyk.
Marné domluvy a sousedova výmluva
Když jsme souseda potkali, zeptali jsme se ho na rovinu: „Parkuje u nás často to vaše auto?“ Pokrčil rameny: „Jen když není místo. Vždyť vám nepřekážím.“
Problém je, že překážel. Když přijela návštěva, neměla kde stát. A hlavně, byl to náš pozemek. Očekávali jsme aspoň omluvu nebo snahu domluvit se. Místo toho jsme dostali jen pocit, že to bere jako samozřejmost.
Trpělivost skončila v momentě, kdy to přehnal
Jednoho večera jsme našli auto zaparkované tak blízko ke garáži, že jsme nemohli vyjet. To už bylo moc. Řekli jsme si, že další slova k ničemu nevedou a že když někdo nereaguje na domluvu, musí reagovat na realitu. A ta přišla hned další den.
Náš tichý plán: žádné škody, jen jasná zpráva
V noci jsme upravili povrch našeho parkovacího místa. Zem byla po deštích měkká, takže stačilo povrch urovnat tak, aby se pod koly vytvořily hlubší koleje. Nešlo o škodu, žádná úprava nebyla nebezpečná. Jen jsme věděli, že auto, které se ráno pokusí odjet, nevyjede tak snadno. A taky že ne.
Ráno, které soused nečekal
Když jsme vyšli před dům, soused právě seděl v autě a marně se snažil rozjet. Kola se protáčela v blátě a auto se stěží posunulo o pár centimetrů. Po chvíli vystoupil, nasupený, ale bez odvahy se jakkoli hádat. Jen se podíval směrem k našemu domu a bylo vidět, že ví, proč se to stalo. Po půl hodině marného snažení musel zavolat pomoc, aby auto vytáhli. Neřekl ani slovo a od toho dne už u nás nikdy nezaparkoval.
Pořádek byl obnoven — a domluva už nepotřebovala slova
Nebyla to pomsta. Nebylo to ani zničení majetku. Byla to odpověď na nerespekt. Někdy se lidé zastaví až tehdy, když narazí na hranici, kterou ignorovali. A soused tu naši pochopil, i když jsme mu ji museli ukázat trochu názorněji.
