Článek
Nebyla jsem učitelka, ale viděla jsem to zblízka
Klára pracovala několik let jako školní asistentka a později jako koordinátorka projektů na základní škole. Nebyla přímo ve třídě každý den, ale byla u všeho, co běžný člověk nevidí. Řešila schůzky s rodiči, konflikty mezi dětmi, krizové situace i administrativu, která se kupila kolem výuky.
„Člověk si myslí, že učitel přijde, odučí a jde domů. Jenže realita je úplně jinde,“ říká. Často zůstávala ve škole déle než samotní učitelé, protože bylo potřeba něco dořešit, vysvětlit, uklidnit.
Největší tlak nepřichází od dětí
Děti podle Kláry nejsou hlavní problém. Jsou hlasité, neklidné, někdy drzé, ale pořád jsou to děti. Největší tlak podle ní přichází od dospělých. Od rodičů, kteří mají jasnou představu, jak by škola měla fungovat, a neváhají ji prosazovat.
Telefonáty večer, maily o víkendech, stížnosti kvůli známkám, chování i „špatnému tónu“. Učitel podle Kláry často funguje jako hromosvod. „Máte zodpovědnost, ale minimální pravomoci. A to je kombinace, která člověka vyčerpá.“
Když práce nekončí zavřením dveří třídy
Jedna z věcí, která Kláru definitivně odradila, byla neschopnost práci skutečně opustit. Učitelé si ji nosí domů. Opravují testy večer, připravují hodiny o víkendu, přemýšlejí, jak pracovat s dítětem, které má problém.
„Viděla jsem učitelky, které byly skvělé, ale po pár letech úplně vyhořelé. Ne proto, že by neuměly učit, ale proto, že byly pořád v pohotovosti,“ říká Klára.
Ani vysoký plat by to nezměnil
Často slýchá argument, že kdyby učitelé dostávali výrazně víc peněz, všechno by se změnilo. Klára s tím nesouhlasí. Peníze by podle ní pomohly, ale nevyřešily by základní problém.
„Můžete mi nabídnout i sto tisíc měsíčně, ale pokud budu pod neustálým tlakem, bez podpory a s pocitem, že za všechno nesu odpovědnost, zatímco rozhodovat nemohu, tak to prostě nechci,“ říká otevřeně.
Respekt ano, ale za cenu vlastního zdraví ne
Klára dnes pracuje ve vzdělávání dospělých, kde si může nastavit hranice. Váží si učitelů víc než kdy dřív, ale zároveň ví, že by tuhle práci dlouhodobě nezvládla.
„Není to o tom, že by učitelství nebylo důležité. Je. Jen si myslím, že se od učitelů chce příliš mnoho a dává se jim příliš málo prostoru, aby to mohli dělat dobře a dlouhodobě.“
A právě proto říká, že rozhodnutí neučit nebylo útěkem, ale ochranou. Sebe sama.
