Článek
Když se štěkot stal zvukem všedního dne
Soused si pořídil štěně border kolie. Energického, chytrého a hlavně extrémně upištěného. První týden jsme si říkali, že je to normální, přeci jen štěně. Jenže pes rostl, a s ním i hluk. Kňučel, štěkal, vyl každém zvuku. Nejhorší byly dopoledne, kdy byl soused v práci. Pes zůstal sám na dvorku a celé hodiny doslova hulákal přes plot. První měsíc jsme byli tolerantní. Pak už to začalo ničit práci z domu, spánek i nervy.
Domluva nepomohla, soused měl svou teorii
Když jsme souseda poprvé požádali o nápravu, jen pokrčil rameny. „On si zvykne. Borderky jsou takové, musí si to prostě vyštěkat.“ Když jsme šli za ním podruhé, řekl:
„To dělá jen, když slyší lidi. Vy to asi vyprovokujete.“ Třetí domluva už byla zbytečná, buď nás nebral vážně, nebo si na to zkrátka zvykl. A tak jsem se rozhodl, že jestli neudělá nic on, udělám něco já.
Originální řešení: ticho versus hlasitá odezva
Nechtěl jsem psa trestat ani mu ublížit. On za to nemohl. Ale chtěl jsem, aby soused na vlastní uši zažil, co se u nás děje. Každé ráno, když jeho pes začal štěkat, jsem vzal malý reproduktor, položil ho na parapet a pustil nahrávky, ne hlasité, ne agresivní, ale přesně to, co jeho pes produkoval. Tichý, ale nepříjemný štěkot, přesně ve stejném rytmu, jako vydával jeho vlastní pes. Reproduktor byl otočený směrem k jeho oknům. Žádný rámus, nic nelegálního, jen zpětná vazba. Pes štěkal a já pustil štěkání zpět k sousedovi. Trvalo to dva dny.
Jak rychle se soused objevil
Třetí den ráno zvoní. „Prosím vás, to děláte vy? Ten štěkot nahranej?“ „Ano,“ odpověděl jsem klidně. „Hrajeme si férově. Vy slyšíte to, co slyšíme my.“ Chvíli stál, zjevně nevěděl, jestli se má urazit, nebo omluvit. Nakonec připustil, že doma je to prý „šílený“ a že netušil, jak hrozné to je.
Jak to dopadlo? překvapivě dobře
Za dva dny si soused pořídil do domu kameru s mikrofonem, aby slyšel, co pes dělá, když tam není. Nainstaloval mu boudičku, pořídil speciální hračky proti nudě, nechal ho chodit ven s venčitelkou. A hlavně — dvorek přestal být vězení. Pes je dnes víc uvnitř než venku a když štěká, soused reaguje. A já? Reproduktor jsem schoval zpátky do šuplíku. Nemusel jsem ho použít víckrát.
