Článek
Podezřelé účty a blikající světla
Všechno to začalo nenápadně. Na vyúčtování za elektřinu se objevila částka, která nedávala smysl. Sklep jsme využívali jen občas, pár žárovek, lednička s domácími marmeládami a starý mrazák. Přesto se čísla z měřáku šplhala nahoru jako po výtahu.
Manžel si všiml, že se v noci ve sklepě občas svítí, i když jsme tam nebyli. „To je divné,“ řekl a šel se podívat. Jenže ve chvíli, kdy otevřel dveře, světlo zhaslo a bylo ticho.
Začalo to být podezřelé. Rozhodli jsme se proto udělat malý test.
Malá lest s velkým efektem
Do zásuvky jsme zapojili měřič spotřeby a připevnili ho tak, aby byl vidět, ale nedal se snadno sundat. O den později jsme přišli do sklepa a viděli kabel, který vedl přes stěnu k sousednímu boxu. A tam – prodlužovačka, kterou si soused připojil náš proud k své mini dílně.
Nic jsme mu neřekli. Jen jsme na zásuvku nalepili štítek s nápisem: „Měření spotřeby – automatické hlášení neoprávněného odběru.“
O den později byla prodlužovačka pryč. A soused se nám vyhýbal obloukem.
Omluva mezi dveřmi
Po týdnu se konečně odhodlal zazvonit. Tvrdil, že „to byl omyl“, že prý si myslel, že zásuvka je společná. Jen se usmála a odpověděla jsem, že všechno v pořádku, že hlavní je, že jsme to vyřešili bez hádek. Od té doby se účty vrátily do normálu a světlo ve sklepě už nikdy samo nezablikalo.
Poučení s humorem
Celá tahle historka mě naučila, že někdy není potřeba hádky ani volání na úřady. Stačí drobný nápad a trocha nadhledu. Lidé často reagují ne na křik, ale na překvapení – a trochu studu.
Když jsme se se sousedem po čase potkali u popelnic, pronesl s úsměvem, že „to byla fakt dobrá past“. Jen jsem mu odpověděla, že lepší než pojistky vyletěly asi jeho nervy.
