Článek
Pračka, která žila vlastním životem
Náš činžovní dům má společnou prádelnu ve sklepě, kde jsme si pořídili vlastní pračku. Zamykali jsme ji visacím zámkem. Jenže poslední týdny jsme vídali drobnosti, které nedávaly smysl — mírně vlhkou manžetu, teplý buben i když jsme den neprali, nebo cizí papírky od pracího prášku u koše.
První dny jsme to brali jako náhodu. Pak jako přelud. Jenže situace se opakovala tak často, že jsme začali pochybovat, jestli nám pračka nezačala „pracovat sama“.
Podezření, které narostlo
Jednoho večera, když jsme šli do sklepa pro nářadí, jsme zaslechli zvuk. Pračka jela, ale my jsme nic nepustili. Zámek byl opět zacvaknutý, ale při bližším pohledu jsme zjistili, že někdo spodem prostrčil drátek a západku odjistil. Otevírání trvalo sotva dvě vteřiny. V tu chvíli nám bylo jasné, že pračku používá někdo, kdo o tom nechce mluvit.
A protože jsme věděli, že v domě žije jeden soused, který si rád zjednodušuje život, rozhodli jsme se jednat — ne s výbuchem, ale s důkazem.
Odhalení přišlo samo
Příležitost se naskytla o pár dní později. Šli jsme do sklepa uložit bednu s věcmi, když jsme slyšeli ránu. Pračka se zastavila a někdo uvnitř nadával. Dveře byly pootevřené a z nich vykoukl náš soused — celý rudý, s košem plným prádla, které rozhodně nebylo naše. Když nás uviděl, ztuhl. „Já… myslel jsem… že je to pro všechny,“ koktal.
Nebyla to pravda. Pračka byla vždy naše a všichni v domě to věděli.
Konec tichého parazitování
Nechtěli jsme scénu. Jen jsme klidně řekli, že tohle opravdu není v pořádku a že pokud chce pračku používat, musí se domluvit, přispívat na provoz a hlavně nepřekračovat zámek jako zloděj. Soused se omluvil. Slíbil, že se to nebude opakovat.
Ještě ten den jsme vyměnili visací zámek za nový, pevnější a bez možnosti vyháčkovat ho drátem. A od té doby se pračka už „nezapíná sama“.
Malá zkušenost s velkým ponaučením
Z celé situace jsme si odnesli jednoduché poučení: Když něco vlastníš, chraň to.
Když si něčeho všimneš, řeš to. A když se někdo snaží těžit z tvojí dobroty — dej mu jasně najevo, že máš své hranice. Někdy není potřeba velká konfrontace. Stačí se ukázat ve správnou chvíli.
