Článek
Myslela jsem, že přesně od toho sousedé jsou
S Petrem bydlíme ve stejném domě skoro patnáct let. Nikdy jsme nebyli blízcí přátelé, ale vycházeli jsme spolu skvěle. Když jsem odjela na dovolenou, zaléval mi květiny. Já mu zase přebírala balíky nebo nakrmila kočku.
Minulý rok se rozhodl kompletně předělat byt. Většinu práce chtěl zvládnout sám, jenže hned na začátku si poranil ruku a několik týdnů nemohl pořádně pracovat.
Protože už měl byt rozkopaný, nabídla jsem mu pomoc. Začalo to maličkostmi. Vyzvedla jsem objednané dlaždice, čekala u něj na řemeslníky nebo odvezla autem věci do sběrného dvora.
Postupně toho ale přibývalo.
Několik víkendů jsem trávila u něj
Petr mi začal volat téměř každý druhý den. Jednou potřeboval odvézt materiál, podruhé převzít novou kuchyň. Když přijel instalatér v době, kdy byl Petr u lékaře, vzala jsem si dokonce volno a pustila ho dovnitř.
Manžel se mi smál, že jsem se stala neplaceným stavbyvedoucím. Mně to ale nevadilo. Říkala jsem si, že kdybych někdy potřebovala pomoc já, Petr by se zachoval stejně.
Po dvou měsících byla rekonstrukce hotová. Petr mi několikrát poděkoval a pozval nás na večeři.
Tím pro mě celá věc skončila.
Pak jsem potřebovala pomoc já
O několik měsíců později jsme kupovali novou skříň do ložnice. Starou bylo potřeba rozebrat a snést z třetího patra. Manžel měl problémy se zády a sama jsem ji samozřejmě nezvládla.
Vzpomněla jsem si na Petra.
Napsala jsem mu, jestli by měl v sobotu hodinu čas a pomohl nám několik těžkých dílů snést před dům.
Odpověď přišla téměř okamžitě.
„Na tohle si radši objednejte stěhováky. Posílám kontakt, jsou docela levní.“
Chvíli jsem na zprávu jen koukala.
Nešlo mi o jednu skříň
Odepsala jsem mu, že jsem myslela, že by nám mohl na chvíli pomoct osobně. Petr odpověděl, že má po náročném týdnu a sobotu si chce nechat volnou. Navíc podle něj právě na podobné věci existují profesionální firmy.
Samozřejmě měl pravdu. Nikdo nemá povinnost trávit volnou sobotu stěhováním cizí skříně.
Jen jsem si v tu chvíli vzpomněla na všechny své soboty, které jsem během jeho rekonstrukce trávila převážením materiálu a čekáním na řemeslníky.
Nakonec jsme si stěhováky opravdu objednali. Za dvacet minut bylo hotovo.
Od té doby se s Petrem normálně zdravíme a občas spolu prohodíme pár slov. Jen už náš vztah vnímám jinak. Když nedávno potřeboval odvézt nový stolek z obchodu, slušně jsem mu řekla, že nemám čas.
A poslala mu číslo na dopravu.
Nešlo o pomstu. Jen jsem pochopila, že pomoc má být dobrovolná, ale neměla by být automaticky jednostranná. Někdy totiž stačí jediná malá prosba, abyste zjistili, jestli jste si roky pomáhali navzájem, nebo jste pomáhali hlavně vy.
