Článek
Byla to první větší akce s partnerovou rodinou. Kulaté narozeniny jeho mámy, hodně lidí, hodně hluku, hodně neznámých tváří. Držela jsem se spíš u něj a snažila se zapamatovat si jména a příbuzenské vztahy. Všechno působilo mile, trochu chaoticky, ale normálně.
Jméno, které mě zarazilo
Když začali všichni postupně přicházet, někdo zmínil jméno, které se mi zarazilo v hlavě. Bylo to jméno mého bývalého spolužáka z vysoké. Kluka, se kterým jsem měla před lety krátký, hodně intenzivní vztah. Skončilo to špatně a oba jsme šli každý svou cestou.
Nechtěla jsem z toho dělat drama. Říkala jsem si, že to bude jen shoda jmen. Jenže pak vešel do místnosti on. Stejný pohled, stejný nervózní úsměv, jen o pár let starší. Ukázalo se, že je partnerovým bratrancem. Nikdo o naší minulosti neměl tušení.
Trapné ticho, které nikdo neviděl
Na chvíli jsem měla pocit, že se mi stáhl žaludek. On se na mě podíval a bylo vidět, že mě poznal. Neřekli jsme nic. Jen takové to rychlé kývnutí, pohled stranou a snaha tvářit se, že se nic neděje. Ostatní se smáli, připíjeli, řešili staré historky. My dva jsme stáli vedle sebe a měli v hlavě úplně jiný film.
Později si ke mně přišel promluvit. Omluvil se za to, jak se ke mně tehdy zachoval. Nečekala jsem to. Ne proto, že by mi na tom po letech ještě záleželo, ale protože některé věci si člověk nosí v sobě jako uzavřené kapitoly. A najednou se otevřely u rodinného stolu s chlebíčky.
Co to udělalo s naším vztahem
Neřekla jsem to partnerovi hned. Ne proto, že bych něco tajila, ale protože jsem si to sama potřebovala srovnat. Nic se nestalo, žádné jiskry, žádná scéna. Jen starý příběh, který se nečekaně vynořil v úplně jiném kontextu.
Když jsem mu to později řekla, byl překvapený, ale vzal to klidně. Možná i proto, že pochopil, že minulost se občas připomene, aniž by to znamenalo problém pro přítomnost. Ten večer mi došlo, že rodinné oslavy nejsou jen o poznávání nových lidí, ale někdy i o setkáních, která by člověk raději nechal spát.
