Článek
Příjemný začátek
S kamarádkou jsme vyrazily do malé vinárny. Obě jsme měly za sebou náročný týden a těšily se, že si konečně v klidu popovídáme. Dali jsme si sklenku vína a k tomu sýrové prkénko. Všechno působilo uvolněně, hrála tichá hudba, lidé se bavili, prostě pohoda.
Po chvíli jsem si odskočila na toaletu. Kamarádka zůstala u stolu a já se těšila, že po návratu si připijeme ještě jednou. Jenže když jsem se vrátila, čekal mě šok.
Nečekaný obraz
U našeho stolu už neseděla jen moje kamarádka, ale úplně cizí pár. Ona si bez okolků brala kousky sýra, on držel v ruce moji sklenku vína a v klidu z ní pil. Kamarádka, která si byla venku zatelefonovat, stála opodál a jen bezmocně krčila rameny.
V tu chvíli jsem oněměla. Chvíli mi trvalo, než jsem vůbec dokázala říct, že jde o náš stůl a naše jídlo. Reakce páru? Pokrčení ramen a poznámka, že „místo bylo volné“.
Ticho a rozpačité pohledy
Atmosféra se během okamžiku úplně změnila. Vinárna ztichla, pár lidí se otočilo a sledovalo nás. Číšník, kterého jsem přivolala, chvíli nevěděl, jak reagovat. Bylo trapné ticho, které se zdálo trvat věčnost.
Nakonec sebral odvahu a dvojici požádal, aby se přesunula jinam. Pak nám přinesl nové víno i prkénko jako omluvu podniku. Bylo to milé gesto, ale nálada byla pryč.
Večer s pachuťí
S kamarádkou jsme ještě chvíli poseděly, ale už to nebylo ono. Víno chutnalo pořád stejně, ale já měla pocit, že jsem musela obhajovat něco, co by mělo být samozřejmé — své vlastní místo a sklenku. Domů jsem šla s pocitem, že peníze ani jídlo v tomhle příběhu nehrají roli. Šlo o respekt. A ten se nedá objednat z jídelního lístku.
