Máte rádi tajemno? Kostel Křtitele skrývá středověké záhady

Máte rádi tajemná místa, kde se člověk na chvíli zastaví a má pocit, že se tu děje něco, co se racionálně vysvětluje jen těžko? Kostel svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci je přesně takový. Navenek nenápadná gotická stavba, uvnitř ale svět, který působí jako směs středověké fantazie, varování i neklidných snů lidí, kteří tu žili před stovkami let.

Jakmile vstoupíte dovnitř, upoutají vás středověké nástěnné malby, které jsou všechno jen ne obyčejné. Některé jsou krásné a jemné, ale jiné… no, až mrazivě bizarní. Na jedné ze stěn je například žena, která vypadá, jako by měla prsa na zádech, jinde najdete postavy bez trupu, tvory s neuvěřitelně pokroucenýma nohama nebo tváře, které připomínají spíš výjevy z bestiáře než z kostela. Člověk má chvíli pocit, že se dívá na starodávný komiks o tom, jak vypadá hřích a zlo, když se přiblíží příliš blízko.

A právě z těchto maleb vznikají různé legendy. Někteří tvrdí, že ty nejpodivnější postavy jsou ukryté symboly, možná dokonce šifry. Ve středověku lidé často používali obrazové „vzkazy“, kterým rozuměli jen zasvěcení. Může to znít šíleně, ale někteří badatelé naznačují, že ty geometrické pásy mezi malbami nebo zvláštní tvary připomínající spirály nejsou jen dekorace. Jako by malíř něco naznačoval – něco, co nebylo určené všem.

A teď k otázce, která napadne skoro každého milovníka záhad: Templáři?

Upřímně – jisté to není. Některé populární teorie tvrdí, že kostel mohl mít kdysi spojitost s templáři, a že právě ony podivné malby mohou ukrývat templářské vzkazy. Jenže historici jsou zdrženliví. Podle nich kostel spadal pod jiné řády, takže templářská stopa je spíš legendou. Ale znáte to – kde jsou tajemné malby, tam jsou i tajemné nápady. A kdo ví? Fakta říkají jedno, ale atmosféra místa… ta člověka snadno přesvědčí o druhém.

Další zajímavostí je i nakloněný presbytář. Jedna stará legenda tvrdí, že se zeď naklonila ve chvíli, kdy Kristus na kříži sklonil hlavu. Romantická představa, že? Architekti to samozřejmě vysvětlují nerovným terénem a stavebním postupem, ale příběh má svoje kouzlo. Zvlášť když tam stojíte a opravdu vidíte, že ta linie není úplně rovná.

Aby toho nebylo málo, pod kostelem se našly pozůstatky ještě starší svatyně. To znamená, že tohle místo bylo posvátné dávno před gotikou. Možná je právě to důvod, proč to tu působí tak zvláštně – jako kdyby tu bylo víc vrstev historie, které se místy prolínají.

Pokud si potrpíte na skutečně hutnou atmosféru, vyrazte na noční prohlídku. V tichu kostela, mezi temnými kouty, starými krovy a slámou vonícími trámy půdy, získají malby úplně jiný rozměr. To, co je ve dne jen zvláštní, je v noci najednou… živé. A možná pochopíte, proč si tohle místo vysloužilo tolik legend.

Kostel sv. Jana Křtitele je zkrátka místo, které má duši. A taky pár tajemství, která asi nikdy nikdo úplně nerozluští. A právě proto stojí za návštěvu.

Zdroje: