Článek
V televizi se právě rozběhl seriál Metoda Markovič: Straka, jenž se snaží navázat na mimořádně povedenou předchozí sérii Metoda Markovič: Hojer. Ta zaujala lidským pojetím, důrazem na fakta a schopností nechat mluvit realitu. Právě v tomto srovnání ale nová série odhaluje své nejslabší místo – odklon od skutečnosti ve prospěch dramatičnosti.
Seriál se vrací do roku 1985 a k případu spartakiádního vraha Jiřího Straky. Atmosféra strachu a informačního ticha je zachycena přesvědčivě, v samotném výkladu událostí se však objevují rozdíly.
Nejvýraznější rozdíl se týká samotného pachatele.
Televizní Straka působí sebevědoměji, místy až dominantně. Skutečný Jiří Straka byl přitom nenápadný, uzavřený mladistvý, který nepůsobil dojmem nebezpečného člověka. Právě tato nenápadnost byla pro okolí i kriminalisty nejvíc zneklidňující – a seriál ji částečně oslabuje.
Odlišné je i psychologické vykreslení motivů.
Seriál naznačuje poměrně čitelný vnitřní konflikt a vědomé jednání. Ve skutečnosti byly motivy nejasné i pro odborníky. Šlo spíše o kombinaci nezralosti, impulzivity a agrese než o promyšlené chování.
Další rozdíl spočívá v práci kriminalistů.
Seriál staví na několika výrazných postavách a jasně vedeném vyšetřování. Reálné pátrání bylo kolektivní, zmatené a plné slepých uliček. Řada seriálových postav je navíc spojením více skutečných vyšetřovatelů, což zvyšuje přehlednost, ale zkresluje realitu.
Významnou roli v seriálu hraje systematičnost a postupná dedukce.
Ve skutečnosti se na dopadení pachatele podílela i náhoda a okolnosti, které se do dramatického vyprávění příliš nehodí. Výsledek pak působí logičtěji a „čistěji“, než jaký byl skutečný průběh.
Zcela zásadní rozdíl ale leží mimo samotný děj seriálu. Jiří Straka byl po odpykání trestu v roce 2004 propuštěn na svobodu, změnil identitu a žije mimo pozornost veřejnosti. Tato skutečnost dává celému příběhu další, velmi nepříjemnou rovinu. Nejde jen o uzavřený kriminální případ z minulosti, ale o připomínku, že jeho aktér stále existuje mimo televizní obrazovku.
Právě tady se nový Markovič liší od Hojera nejvíc. Zatímco předchozí série nabízela určitou formu uzavření, případ Straky je jakoby pořád mezi námi, mezi těmi co pamatují. Rozdíl mezi seriálem a realitou tak není jen v detailech, ale i v pocitu, který v divákovi zůstává.
Zdroje:
- článek „Spartakiádní vrah: Případ, který děsil Prahu“ – iDNES.cz
- kniha Josef Klíma: Jak jsem chytal zločince
- seriály Metoda Markovič: Hojer a Metoda Markovič: Straka (Česká televize)
