Plavání s delfíny a žraloky: realita, o které vám nikdo neřekne

Ne všechny dovolené jsou tím, čím se zdají. Některé zážitky je lepší vynechat – a plavání s delfíny či žraloky patří mezi ně.

V mnoha destinacích po celém světě funguje pozorování delfínů na stejném principu: lodě je aktivně vyhledávají, sledují jejich pohyb a snaží se dostat co nejblíž. Jakmile je stádo nalezeno, přidávají se další lodě. Výsledkem není klidné pozorování, ale obklíčení zvířat ze všech stran.

Motory běží, lodě mění směr, lidé skáčou do vody. Delfíni, kteří by za normálních okolností odpočívali, komunikovali mezi sebou nebo lovili, jsou nuceni situaci řešit únikem.

Jedním z nejčastěji kritizovaných míst je Zanzibar, konkrétně oblast Kizimkazi. Ranní výjezdy za delfíny tu probíhají bez jasného omezení počtu lodí. Posádky často delfíny aktivně „nahánějí“, aby turisté měli co nejlepší záběry.

Odborníci upozorňují, že delfíni zde tráví stále méně času přirozeným chováním a více času vyhýbáním se lodím. Přesto se výlety dál prodávají jako „ekologický zážitek“.

Na severu Bali, v oblasti Lovina, brzy ráno vyrážejí na moře desítky až stovky lodí současně. Jakmile se objeví delfíni, lodě se k nim sbíhají z různých směrů.

Studie upozorňují na zvýšený stres, změny chování a únikové reakce zvířat. Přestože existují doporučení o minimální vzdálenosti, v praxi jsou často ignorována.

Podobný problém se netýká jen delfínů. Na Maledivách se turistický zájem přesunul k žralokům, především k žralokům obrovským. Turisté je často sledují z několika lodí najednou, což vede k častým zraněním a jizvám od lodních šroubů, které výzkumy dokumentují.

Žralok obrovský nemá šanci rychle uniknout, a každý další výlet zvyšuje riziko zranění a stresu. Jizvy na jeho těle jsou tichým důkazem tlaku masového turismu.

Podobné problémy se objevují i v dalších částech světa – v Panamě, na Filipínách nebo v některých oblastech Afriky. Společným jmenovatelem je tlak na zážitek a fotografii, který převládá nad respektem k živému tvoru.

Delfíni ani žraloci nejsou kulisa k dovolené. Jejich opakované vyrušování může mít dlouhodobé následky – od změny migračních tras až po opuštění tradičních oblastí.

V některých zemích už regulace existují. Jinde chybí nebo se nedodržují. Turistický průmysl funguje podle poptávky – dokud lidé budou chtít „fotku s delfínem či žralokem za každou cenu“, budou existovat provozovatelé, kteří ji nabídnou.

Otázka tedy nezní, zda je takový výlet možný.
Otázka zní: jakou cenu za něj platí zvířata – a zda ji chceme dál ignorovat.