Překážkové závody: fenomén, sport, nebo tahání z lidí peněz?

Pamatuju si dobu, kdy byly překážkové závody hlavně o překonávání sebe sama. Bahno, kopce, nošení břemen, přelézání zdí, plazení se pod sítěmi, balancování na kladinách… člověk si sáhl na dno, ale ten pocit v cíli za to stál.

Absolvovala jsem jich několik – v létě, kdy nás osvěžila voda, i v zimě, kdy mělo všechno svoje kouzlo. Nejkrásnější byly zimní závody ve Vratislavicích, celé pokryté sněhem.
Naopak nejtěžší byla Kutná Hora v dubnu, kdy nás třikrát hnali do ledové vody, venku lilo a byla zima. To byl závod, na který se nezapomíná.

Jenže časem se to změnilo. Pořád to vypadá jako fenomén, ale začaly převažovat peníze nad zážitkem.
Účtovalo se úplně za všechno – přednostní vlny, přepisy, někde dokonce i za fotky.
Chcete fotky? Zaplaťte.
A nešlo o drobné, ale o stovky až tisíce korun.

Stále sice fungují tréninkové skupiny, ale výhody – levnější startovné nebo možnost běžet v prvních vlnách už neplatí.
Pokud chceš běžet mezi prvními, zaplať si za to.

A co za ty peníze dostaneš? Vodu, banán, medaily a často ne moc kvalitní triko v cíli.
To je realita.

A aby toho nebylo málo, zrušili i angličáky, tedy tresty za nesplněné překážky. Najednou mohl běžet kdokoliv, i bez přípravy, a z výzvy se stal spíš komerční produkt než sportovní zážitek.

Když jsme si spočítali, kolik to všechno stojí, došlo nám, že za stejné peníze si můžeme užít hezký víkend nebo zúčastnit se několika jiných závodů, které mají větší smysl a přátelštější atmosféru.

Začali jsme objevovat jiné závody – běžecké, delší, komunitní. Takové, které si pořád drží rozumné ceny, férový přístup a opravdové nadšence v pozadí.
Tam přepis startovného nestojí majlant – třeba jen symbolickou stovku, což je nic oproti tomu, co si účtují překážkové závody.

A hlavně: atmosféra je úplně jiná. Dobrovolníci, úsměvy, poctivé občerstvovačky, žádná snaha z lidí vytáhnout každou korunu. Navíc často s ekologickým přístupem – medaile z recyklovaných materiálů, výsadba stromů, omezení jednorázových plastů.

U těch velkých překážkových značek je to jiné.
Medaile? Pořád stejné – těžké kovové odlitky bez špetky udržitelnosti.
Když jiné závody dávno řeší, jak zmenšit ekologickou stopu, tady se jaksi zastavil čas.

Překážkové závody jsou pořád bomba – ať si je každý užije po svém.
Ale pro nás skončily ve chvíli, kdy se z výzvy stal byznys.
Dnes běháme jinde. Míň pozlátka, víc srdce.