Řím už nebude mít všechny památky zadarmo

Pamatuji si Řím jinak. Jako město, kde se člověk mohl zastavit, nadechnout a prostě být. Bez rámů, rentgenů a bezpečnostních kontrol, které dnes připomínají spíš letiště než historické centrum. Vatikán i Koloseum jsem zažila v době, kdy památky ještě nebyly svázané neustálým dohledem.

Dnes se město mění – a Fontána di Trevi je prvním viditelným symbolem této změny.

Tento model umožňuje nejen finanční podporu údržby, ale hlavně ochranu památky před přetížením a poškozením. Regulace je tedy funkční už nyní a vstupné jen doplňuje systém.

Milý Vatikáne,

pamatuji si Tě bez zábran a turniketů. Náměstí sv. Petra bylo volné, majestátní a dechberoucí. Bazilika sv. Petra byla přístupná každému, kdo chtěl vstoupit, a celý prostor dýchal klidem a historií.

Měla jsem tu čest být na audienci papeže Jana Pavla II. – stát mezi lidmi, cítit jeho přítomnost a slyšet jeho slova, to bylo něco, co se nedá popsat. Bylo to živé, lidské, a přesto hluboce duchovní. Vzpomínky na tuto chvíli mám stále živé, protože tehdy Vatikán nebyl jen turistickým cílem, ale skutečným prostorem setkání a víry.

Dnes je z toho děs. Kontroly, zábrany, rentgeny a omezování pohybu změnily tvůj charakter. Náměstí už není procházkou mezi historií, ale labyrintem organizovaných skupin a kontrolovaných zón. Vstup do baziliky je stále zdarma, ale vizuálně i pocitově už to není ten samý zážitek, který jsem si pamatovala.

Jsem ráda, že jsem Tě mohla zažít tak, jak jsi kdysi byla. Ne proto, že bych odmítala změny, ale proto, že některé vzpomínky mají hodnotu právě tím, že se už nebudou opakovat.