Za burčákem po Modrých horách: 13,5 km, 10 zastávek a kochačka

V sobotu jsme vyrazili na Putování za burčákem po Modrých horách. Nešli jsme na výkon, nehonili jsme kilometry ani se nesnažili obejít všechna razítkovací místa. Chtěli jsme si hlavně užít den mezi vinohrady, podívat se na místa, která máme rádi, a samozřejmě ochutnat burčák.

Počasí nám vyšlo nádherně.

Vyrazili jsme v 9:45 a před sebou měli trasu, kterou jsme si nakonec trochu upravili podle sebe.

Na první zastávce nás čekal výborný sladký burčák Chardonnay. Na rozjezd naprostá paráda.

Kromě burčáku bylo možné ochutnat také ochucené perlivé víno v ovocných variantách a nechmelené Chardonnay.

Do ruky jsme dostali první razítko, skleničku jsme si pověsili na krk a mohli jsme vyrazit.

Další cesta vedla k rozhledně Slunečná.

A právě tady člověk pochopí, proč má smysl nikam nespěchat. Počasí bylo jako na objednávku, kolem vinohrady a krásné výhledy do krajiny.

Nebyl důvod závodit.

Šli jsme si prostě svůj den.

V Bořeticích jsme se odpojili od oficiální pěší trasy a pokračovali pěšky po cyklotrase směrem na Vrbici.

Nebyla to náhoda.

Chtěli jsme se dostat právě na místa, která podle nás patří k tomu nejhezčímu v Modrých horách. A protože jsme nechtěli jet na kole, jednoduše jsme po cyklotrase pokračovali pěšky.

Za nás to byla skvělá volba.

Vrbice je jedno z těch míst, kde se člověk musí zastavit a opravdu se rozhlédnout.

Místní vinné sklepy jsou zabudované ve svahu a svými malými barevnými vstupy připomínají tak trochu Hobitín.

Sklepní uličky stoupají do kopce a každý jednotlivý vstup má svůj charakter. Celé místo působí úplně jinak než běžná řada vinných sklepů.

Tady jsme byli opravdu rádi, že jdeme pěšky.

Kdybychom trasu projížděli na kole, možná bychom byli rychleji v cíli. Ale přišli bychom o možnost si Vrbici v klidu projít, zastavit se a nasát atmosféru.

Z Vrbice jsme pokračovali dál po cyklotrase směrem ke Kobylí.

Cesta vedla mezi vinohrady a právě tahle část se nám moc líbila. Žádný spěch, kolem řádky vinné révy, otevřená krajina a výhledy, které člověka nutí zase na chvíli zastavit.

Naším dalším cílem byla rozhledna Kobylí, známá jako Stezka nad vinohrady.

Její kruhový tvar a výhled do krajiny jsou jedním z míst, která jsme si během putování opravdu užili.

A právě kvůli Vrbici a Stezce nad vinohrady jsme si trasu záměrně upravili. Za nás totiž patří k nejhezčím místům Modrých hor.

Celkem jsme během dne absolvovali deset zastávek.

Princip akce je jednoduchý. Na jednotlivých místech dostanete razítko a půl deci burčáku.

A že není burčák jako burčák, jsme si ověřili na vlastní skleničce.

Někde byl bílý, někde růžový. Každý trochu jiný – mladý, čerstvý a většinou krásně sladký.

Jedna paní vinařka to vystihla dokonale:

„Tož ten je tak sladký, že sa ani neožerete!“

A některé vzorky byly opravdu tak sladké, že chutnaly skoro jako tekuté bonbony.

Putování je placená akce. V ceně startovacího balíčku jsme dostali skleničku s nosičkou na krk, mapu a kupony v hodnotě 200 korun, které bylo možné využít na občerstvení nebo víno.

My jsme je využili na jídlo.

Až v Kobylí jsme si za ně dali grilovanou krkovičku.

Po několika kilometrech chůze mezi vinohrady to byla skvělá volba.

Člověk přece nemůže celý den jen ochutnávat. Občas je potřeba taky něco pořádného sníst. 😄

Organizátoři nabídli možnost absolvovat putování klasicky, tedy s papírovou mapou a náramkem, nebo využít digitální formu.

My jsme měli obojí. Jeden z nás vyrazil klasicky s mapou a náramkem, já jsem měla putování v digitální podobě.

A za mě? Papír byl nakonec pohodlnější.

Digitální varianta sice fungovala, ale při putování mě občas zdržovala. Člověk vytáhne telefon, hledá, načítá, kontroluje… a přitom kolem něj běží to nejzajímavější – vinohrady, sklepy a výhledy.

Takže pokud bych šla znovu, klidně bych si vzala klasickou mapu a náramek. Na takový výlet mi to přijde jednodušší a vlastně i příjemnější.

Na některých místech byla k dispozici voda zdarma, což jsme v krásném a teplém počasí opravdu ocenili.

A příjemně nás překvapily také toalety.

Nebyla sice na každé zastávce, ale tam, kde byly, byly čisté a nechyběly ani toaletní potřeby.

Jsou to možná detaily, ale při celodenním výletu je člověk rozhodně ocení.

Naše putování jsme zakončili v Kobylí.

A samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít poslední ochutnávku.

Na úplný závěr jsme ochutnali burčák z odrůd Moravský muškát a Modrý Portugal.

A právě tady jsme také využili naše kupony na již zmíněnou grilovanou krkovičku.

Pak už jsme zamířili na vlak a vyrazili domů.

Za celý den jsme nakonec nachodili 13,5 kilometru a absolvovali deset zastávek.

Oficiální trasy mohou být delší, ale my jsme si den poskládali podle sebe. V Bořeticích jsme opustili pěší trasu a pokračovali po cyklotrase, protože jsme chtěli vidět Vrbici a Stezku nad vinohrady.

A nelitovali jsme.

Právě naopak.

Byl to den bez spěchu, s krásným počasím, výhledy, vinohrady, dobrým jídlem a samozřejmě burčákem.

Prochajda, kochačka a ochutnávačka.

Za nás přesně tak mají Modré hory chutnat.