Článek
Návrat fotbalu za Lužánky: sen, nebo realita
Už jako malá holka jsem chodila s rodiči okolo obrovského stadionu Za Lužánkami. Představa, že se tam jednou vrátí fotbal, mi připadala tak vzdálená – a přitom byla v nás pořád. A teď? Najednou se objevila naděje, že by se tohle legendární místo mohlo probudit k životu znovu.
Loni to vypadalo, že se Lužánky stanou jen vzpomínkou. Ale teď nám fanouškům vykvetla jiskra naděje. Nový majitel Zbrojovky – pan Vojtěch Kačena – řekl, že chce postavit moderní stadion „za své“, bez městských peněz nebo dotací. A dokonce se i město nakonec přiklonilo k tomu, že varianta stadionu právě „za Lužánkami“ je tou nejcennější.
No, ale víš, jak to chodí… politikům se vždycky něco nezdá – třeba dostupnost dopravy nebo problémy se schvalováním. Podle jedné analýzy je však „doprava řešitelná a infrastruktura zvládne stadion bez velkých potíží“
A to, že se fanoušci ozývají víc a víc – to mě těší. Žádné ticho, ale aktivita. Jsou návrhy pořádat průvody po domácích zápasech přímo k radnici, aby politici viděli, že jsme za tím všichni.
Přitom ten památný stadion už chátrá mnoho let – poslední zápas tam byl v roce 2001, stav je už dávno havarijní, město hledá, kdo zahájí demolici. Ale i tak někteří tvrdí: „Fotbal tam patří, budu nejšťastnější, když se to podaří“ – třeba bývalý hráč a patriot Petr Švancara, který nedávno připomněl, že je důležité vyřešit spory s Procházkou.
Co se děje politicky? Město původně plánovalo stadion úplně jinde – na Výstavišti, místo velodromu. Jenže ta varianta by trvala minimálně pět let, a to pro klub není tahle rychlá cesta k návratu tam, kam patří. Nyní se tedy začínají řešit právě Lužánky, pokud se podaří překonat právní překážky kolem sporu o pozemky.
Tak tady to máš, takhle to vnímám jako Brňák:
- Ten stadion je pro nás jako rodná paměť. Není jen beton a tráva, je to kousek duše města.
- Konečně tu máme někoho, kdo by chtěl investovat z vlastního – bez dotací. To se v Brně dlouho nevidělo.
- Politikům by měla otevřít oči fanouškovská energie – a v tomhle město cítí sílu.
- Je to ale pořád na křižovatce. Pokud město prodá pozemky, může se začít krásná kapitola odvíjet.
Já už se prostě vidím, jak jdeme na fotbal „za Lužánky“. Vůně klobás, řev tribun, smích i nadávky, prostě ta pravá brněnská atmosféra. A víš co? Já věřím, že to jednou klapne. Že tam, kde teď roste tráva a stojí rozbitý beton, zase ožije místo, které k Brnu patří jak šalina k hlaváku.
