Článek
Zbrojovka — Vrátíme se konečně tam, kam patříme?
Už je to dlouhých pár let, co se v Brně naposledy chodilo na ligový fotbal bez strachu, že zase spadneme. Byly i časy, kdy se na Za Lužánky chodilo jako do chrámu. Plný stadion, desetitisíce lidí, vůně klobásy, pivo v kelímku a Zbrojovka, která se dokázala měřit s těmi nejlepšími. Pak to ale šlo z kopce — stadion zchátral, fotbal se přestěhoval na Srbskou a s ním i tak nějak odešla ta velká brněnská fotbalová duše.
Na Srbské se sice pořád hrálo, ale upřímně — moc radosti jsme si tam neužili. Sestupy, průměrné výkony, jednou nahoře, třikrát dole. Fanoušci, co dřív zaplnili tribuny, najednou radši zůstávali doma nebo koukali na jiný sport.
Ale teď? Teď to začíná vypadat, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Přišli noví majitelé, nalili do klubu pořádný balík peněz, přivedli trenéra Svědíka a najednou to má řád. Zimní posily, lepší zázemí, nová chuť do hry. A hlavně — fotbal, na který se dá dívat.
První kola nové sezóny ukázala, že to není jen plané sliby. Kluci makají, vyhrávají a na tribunách začíná být zase slyšet pořádný rachot. Brňáci si zas pomalu vzpomínají, jaké to je fandit z plných plic.
Jasně, první liga ještě není jistá, cesta je dlouhá. Ale v Brně se fotbal hrát má a Zbrojovka do ligy patří. Vždycky patřila. A když se teď povede postup, možná se jednou dočkáme i nového stadionu, kde budeme moct znovu zažít ty legendární časy, o kterých teď mladší jen čtou anebo slyší z vyprávění.
Takže — pojďme všichni držet palce, a hlavně chodit na stadion. Protože bez fanoušků není žádný klub úplný. A Zbrojovka, ta si naši podporu zaslouží.
