Článek
Dnes se s vámi chci podělit o další z mých oblíbených alb bez kytary, které si poslouchám někdy, když… nevím kdy – nic neliší den, kdy si tohle album najednou chci poslechnout, od jakéhokoli jiného dne. Prostě si někdy jen tak sedíte, staráte se o své a pak si najednou pomyslíte: proč si neposlechnu své oblíbené album Tord Gustavsen Trio?
Toto:
Tord Gustavsen Trio, 2018, The Other Side (https://album.link/i/1412728690)
Nejsou tam žádné živé rytmické skoky; harmonie v každé skladbě pokrývá celou rovinu až k horizontu jako sněhová přikrývka a melodické linky naznačují, že neexistují žádné cesty, jen stezka – odnikud nikam. Ale ani pro melancholii tu není místo – vítr tká svou hravou melodii, sotva slyšitelnou, nebo lyže radostně vrzá. A věrný pes v postroji radostně kňučí, připravený utéct do nekonečné dálky. A zatímco jste na cestě, je čas přemýšlet a možná pochopit něco, co jste dříve nemohli pochopit. Ne, ať zákony vesmíru zůstanou záhadou, ale něčím všedním a pokorným – je to ideální čas se nad tím zamyslet s touto hudbou. A teď, v poslední skladbě, jste se vynořili odnikud a stále nikde nejste. A vaše duše je klidná a jasná, jako byste v celém širém světě byli jen vy, příroda a tato hudba.
Ahtopol, 2025
